Zvukové nahrávce sice schází povedená vizuální úprava knihy, na stranu druhou režisér Aleš Vrzák spolu s dramaturgyní Zuzanou Vojtíškovou obohacují text nejen o interpreta (tradičně výborný Ivan Trojan), ale také o archivní zvukové záznamy. Obojí tak Kosatíkovu, spíše standardní než něčím zvláště výjimečnou, práci vylepšují. Například expozice knihy funguje zcela odlišně – díky zakomponování útržků z významného Zátopkova olympijského běhu je nejen dramatičtější, ale dramaturgicky nápaditější. Pohybujeme se najednou v několika časových rovinách, Zátopkovy začátky (a vlastně i osobní život) se potkávají s jeho mistrovskou formou. Nebude náhoda, když vás pokryje husí kůže, ono pozitivní mrazení spojené s gradací vytváří výtečný začátek do četby/poslechu.
Následně pak už tvůrci pracují s dobovými rozhovory, výpověďmi Emila Zátopka. Místy působí coby spontánní odpovědi a reakce, jindy naopak lze předpokládat, že sportovec měl svůj text sepsaný a čte jej. Tak či onak, i tentokrát dochází k velmi dobré koexistenci s Kosatíkovou reflexí Zátopkova putování po cestě profesionálního běžce, ale také osobnosti v nesprávné době, nebo přinejmenším tedy zemi. Politika si jej přivlastňuje, on sám jí moc nerozumí, někdy podléhá, jindy se trošku brání, aby dokonce dokázal v závěru své kariéry i nahlas proti ní vystoupit.
Kosatíkův text Zátopka proto vykresluje plastičtěji než například populární komiks Jana Nováka Zátopek, jehož ale vytahuje do nadprůměru kresba Jaromíra99. I přesto neočekávejte, že by Emil Běžec šel příliš do hloubky. Buďto na to neměl Kosatík dostatek prostoru, nebo si zvolil odlišný cíl. Předkládá solidně zpracovaný portrét, medailón, který díky zvukovému zpracování funguje ještě mnohem lépe, na stranu druhou ani on nevyužívá šance Zátopka a jeho dobu podrobit opravdu pečlivému zkoumání a otázkám (byť nepříjemným).
