Začátkem letošního roku takto Audioteka vydala Kočku na rozpálené plechové střeše od Tennesseeho Williamse, jedno z nejlepších amerických psychologických dramat, které bez okolků zobrazuje život ve Spojených státech padesátých let. Dílo kriticky nahlíží snahu příbuzných vetřít se do přízně nemocnému otci-milionáři, aby si z dědictví ukousli největší krajíc. Jedinou sympatickou postavou se nakonec ukáže milionářův syn Brick – alkoholik, který pije, protože je zhnusený společností a životem.
Hra měla v době svého uvedené obrovský úspěch, byla zfilmována a stále se objevuje na repertoáru zahraničních i českých divadel. Přesto, jako by se čeští tvůrci audiálního zpracování této hry a v konečném důsledku i dalších vynikajících Williamsových dramat báli. V Českém rozhlase se sice nějaké autorovo dílo tu a tam objeví, ale v audioknižní produkci se jedná o vůbec první profesionální nahrávku.
Kočku na rozpálené plechové střeše pro Audioteku na klíč připravili tvůrci z AudioStory. Vzhledem k tomu, že se původně jedná o divadelní hru, musel být text pro audiální zpracování přepracován. Úpravy překladu, pod nímž jsou podepsaní Luba a Rudolf Pellarovi, se chopili Světlana Lazarová a režisér Daniel Tůma. Nejednalo se však o velké zásahy, protože už samotná hra je z velké části založena na slovních přestřelkách mezi postavami, spíše šlo o krácení a zhutnění textu do necelých dvou hodin.
Režisér Tůma do hlavních rolí obsadil Kláru Suchou (Maggie) a Marka Holého (Brick). Lehce hysterický projev interpretky přesně odpovídá charakteru její postavy. Herečce se ho navíc daří udržet v mezích uvěřitelnosti i v emočně vypjatých momentech, aniž by sklouzávala k exaltovanosti. Oproti tomu ironický až znuděný hlas Marka Holého, který je v ostrém kontrastu nejen se Suchou, ale i dalšími interprety (Martina Hudečková jako mamka nebo Jaromír Meduna jako taťka), vyvolává obrovské napětí a již zmíněný pocit jediného rozumného člověka, i když alkoholika, ve společenství bláznů. Tímto způsobem režisér ctí Williamsovu hru. Emočně graduje příběh a nenechává postavy ani posluchače vydechnout.
Očekáváte-li u tohoto titulu, jak je u Audioteky zvykem, mistrně propracovaný sound design, budete nejspíš zklamáni. Kočka na rozpálené plechové střeše sice oplývá kvalitním zvukem a střihem (Dominik Budil), ale jinak jde o tradičně pojatou hru. Chtělo by se říct až rozhlasovou hru. Zvukové pozadí je zde velice konvenční a tím, že se příběh odehrává víceméně v jedné místnosti, neměli tvůrci prostor k experimentování. Ani se o to nesnažili, což je v tomto případě jedině dobře. Plně si vystačili s prostorovým odlišením hlasů, případně s lehkým průnikem zvuků zvenčí. Nicméně ty nejsou příliš dobře identifikovatelné (například podivné bouchání, které je až po několika minutách označeno jako ohňostroj). To je ale jediná drobounká výtka k jinak nadprůměrnému dílu.
Daniel Tůma vzdal hold Tennesseemu Williamsovi a jeho dílu, když dokázal, že kvalitně zpracovaná audiohra není ani tak o propojení velkého množství zvuků a hudby, jak si mnozí myslí, ale naopak o intenzivním niterném prožitku, který umocňují skvělé herecké výkony. V jednoduchosti je holt síla. Doufejme, že Audioteka brzy uvede i další audiální verze Williamsových her ve stejně profesionální produkci. Je z čeho vybírat.
