Vzhledem k faktu, že drobná knížka o tom, jak pokud možno neodkládat, pořád tak „frčí“, lze tušit, že tento problém je větší, než se možná i samotnému autorovi na počátku psaní zdálo. Petr Ludwig pravidelně objíždí republiku nejen se svými firemními semináři, ale i přednáškami pro veřejnost a studenty. Má plno, je oblíbený a úspěšný. A i když ve své knize de facto neříká nic nového, dokázal utvořit natolik poutavý text, že má Konec prokrastinace dost možná větší šanci vám pomoci, než primární výzkumy a zdroje, z nichž čerpá.
Už z úvodu se autor svěřuje, že do psaní se vlastně musí nutit. Je mu totiž mnohem příjemnější jiný způsob předávání informací – osobní setkání, přednášky, workshopy a kurzy. Přesto, nebo možná právě proto ale jeho způsob psaní působí mnohem „čistěji“. Žádné velké příběhy, přirovnání, literární květnatost. Neustále konkrétní, stručný a srozumitelný. Z knihy se stal průvodce k řešení, jak tzv. neprokrastinovat – je třeba jinak vnímat například motivaci, své komfortní zóny, odpovědnost. Pomocník bez kudrlinek a nánosu esoteriky. (Naopak, Ludwig si zakládá na podložení vědeckými výzkumy.) Ani se vlastně nehonosí ambicí měnit životy. Přesto (mám odpozorováno na vlastní oči) reálně pomáhá – a mění. A to se počítá.
Kouzlo knihy nemálo spočívá i v obrazovém doprovodu. Ludwig totiž ví, že mozek lépe zpracovává informace, pokud je máme podané nejen formou dat (textu), ale také kreseb, tvarů, barev. Svým způsobem neumětelské kresbičky odlehčují punc akademické přednášky a umí být velmi názorné. Ve zvukové verzi knihy, kterou také vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing, se ale bez nich musíte obejít. Na stranu druhou zde dostává prostor to, co je Ludwigovi vlastní – lidská řeč, a to se všemi jejími vlastnostmi: různým tempem, zacházením s pauzami, akcentací slov či myšlenek prostřednictvím dynamiky nebo také využití drobných řečových gest, které pomáhají (stejně jako obrázky) některá místa odlehčit.
Úmyslně jsem napsal „zde dostává prostor“, to proto, že se Jan Melvil Publishing domluvil na spolupráci s režisérem Jakubem Taberym a interpretem Jakubem Hejdánkem. Jeho hlas vám bude neznámý, pokud míjíte audio verze časopisů – Hejdánek se totiž výsostně pojí právě s nimi, konkrétně se zvukovou verzí týdeníku Respekt. Jeho zkušenost se čtením tohoto typu textů se při poslechu Konce prokrastinace jednoznačně prokazuje. Hejdánek má totiž daleko od šedi a nudy. Knihu načetl tak, jako by ji sám napsal – a chtěl nám ji ne přečíst, nýbrž odvyprávět.
A i když tedy audioknize scházejí zmiňované kresbičky, rozhodně by byla škoda si Konec prokrastinace neposlechnout. Vlastně to může být pro řadu z vás mnohem přirozenější způsob, jak si rady, kterak se dopracovat k větší efektivitě, respektive cestě za smysluplnějším využitím svého času a naplněním osobních vizí, vzít k srdci.
