Peter May v rámci své trilogie vystavěl okolo případu pro detektiva natolik přesvědčivý kontext, že dokázal oslovily i ty, mezi jejichž záliby rozhodně nepatří sedět s čajem v přítmí pokoje a dumat o tom, kdo je či není potenciální pachatel. Předložil mozaiku zprvu nepropustných postav, které se postupně stávaly nejen atraktivnějšími, ale i věrohodnými. Zvládl pracovat s jejich psychologizací, současně ale – a to je v případě daného žánru nezbytné – i s vhodným načasováním informací. A v neposlední řadě umně zakomponoval děj do nehostinného a pro nás vlastně i docela exotického prostředí, kde krajina vstupuje do povah lidí, nabízí důvody k jejich činům a poskytuje jim útočiště.
U nového vyprávění lze vycítit Mayovu snahu navázat na to, co jej nejvíce proslavilo, současně ale i neochotu recyklovat. Vznikl tak jakýsi kočkopes – část knihy nemá s poetikou ostrovní trilogie nic společného, zbylá na ni odkazuje, ale s jakousi opatrností. A tak dost ingrediencí, z nichž uměl vytvářet báječné pokrmy, nechává May tentokrát stranou, nebo je používá v příliš malém množství. Marně jsem hledal postavy, které by mne zajímaly, marně jsem očekával větší ponor do prostředí. A ve výsledku mě vlastně ani nenadchlo rozuzlení, byť neočekávané.
Jako všechny vydané mayovky, i nová Ochráním tě se dočkalo převedení do audiopodoby. Vydavatelství OneHotBook opět přizvalo Jiřího Dvořáka, který Mayovy Lewiské, i některé další romány načetl. Jeho hlasový projev s nimi dokonale souzní. Má schopnost zprostředkovat tvrdé životní podmínky ostrovanů, jejich protřelost, i šrámy, které život čas od času přichystá. Současně však dokáže působit klidně – nadbytečně nedramatizuje, naopak spoluvytváří onu tíhu a plíživou atmosféru. V souladu s Mayovým textem umí Dvořák, pod vedením režisérky Jitky Škápíkové, kombinovat zdánlivý klid s dramatem, které se klube kdesi uvnitř a občas vyvěrá prudce napovrch, aby šokovalo.
To v případě druhé interpretky, Lenky Zbrankové, která jako Niamh obstarává party psané v ich-formě, může práce s posluchačovými emocemi působit protichůdně. Tón jejího hlasu, dikce jako by chvílemi byla nepatřičně prodchnuta optimismem, a to i v částech, které by takový dojem vyvolávat neměly. Pasáže s Niamh mohou působit jako slabší i proto, že je May, patrně záměrně, napsal jakýmsi naivním až literárně začátečnickým stylem.
Poslech románu Ochráním tě vás pravděpodobně nudit nebude, ovšem předchozí znalost trilogie z ostrova Lewis mu spíše ubližuje. Hodnocení někoho, kdo se s ní zatím neseznámil, by pak mohlo být dost možná mnohem příznivější.
