Vzhledem k tomu, že o Saroyanově, co do počtu stran nevelké, novele se na tomto serveru již psalo, dovolím si mnohé informace vypustit. A také hned zkraje vysvětlit, proč se na Knihožroutu k tygrovi, který tak trochu byl panter, vracíme. Já totiž vlastně knihu nečetl. Jen ji slyšel. Ve dvojím podání. A byly to tak silné zážitky, že – rouhačsky se přiznám – nemám ani potřebu knihu někdy číst.
Nejprve se ke mně dostala postarší nahrávka z roku 1996. Tenkrát ještě na MC kazetách, nyní na CD, vždy však pod hlavičkou firmy AudioStory, načtená Vlastimilem Brodským. Brodský audioknihy vyzdvihoval, hovořil o nové hodnotě, kterou dramatizace či "pouhé" čtení literárnímu textu přidává. Jeho uchopení citlivého, nikoliv však ne nehravého textu v sobě nese kapku melancholie. Brodského hlas, který jsem jako malý slýchával z LP desek, kombinuje rozvernost s letitými zkušenostmi (a tedy také strastmi a bolestí). Jako by se při čtení sám herec díval kolem sebe, zda nezahlédne svého tygra… Z poslechu jsem měl pocit, že ne, že ho už neviděl, že pouze vzpomínal na chvíle, kdy ještě při něm stál. Když Vlastimil Brodský pronesl poslední větu tygr, jenž je láska, zastavil se nejen cd přehrávač, ale na chvíli i můj dech…
Před rokem pod režijním vedením Jana Jiráně vzniklo druhé zvukové zpracování Saroyanovy novely. Tympanum čas od času zvolí cestu dramatizace – do různých postav obsadí více herců, klade větší důraz na hudební kompozici, respektive na mix hudby a ruchů. Věřím, že Jan Jiráň si uvědomoval riziko, kdyby zrežíroval jednoho herce předčítajícího knihu. Takový počin by byl zákonitě srováván s Brodského výkonem. Takto existují vedle sebe dvě naprosto odlišné nahrávky, žádná horší než ta druhá.
Vojtěch Dyk, který ztvárnil ústředního hrdinu, má s audioknihami dobrou zkušenost, jeho přednes dělá ze Stopařova průvodce po galaxii dvojnásobnou porci zábavy. V tomto případě se do jeho hlasu dostává stín hledání a nejistoty. A – narozdíl od Brodského – také nezkušenosti. Ta však postupem času bolavě přechází v poznání skutečného života a úskalí, která realita a lidé bez tygrů nabízejí. Vedle Dyka zazní hlasy předních tuzemských herců – Trojana, Lábuse, Abrháma, Schmitzera, radost mi udělalo obsazení Arnošta Goldflama a snové Marthy Issové. Jan Jiráň si zaslouží pochvalu, jednotliví herci totiž pracují s výrazem vyloženě na pomezí herectví a četby. Nemáte tak pocit, že posloucháte záznam (divadelní) inscenace, současně však každá z osobností využívá svého charakteristického projevu a obohacují o něj literární postavy.
Saroyanovu knihu nemám potřebu číst z toho důvodu, že střídám poslech její starší a mladší zvukové verze. Možná je to tím, že můžu "při čtení" zavřít oči a ještě intenzivněji prožívat pocity jednotlivých postav. A že můžu lépe vidět tygra.
Tracyho tygr z roku 1996 nesl spíše v melancholické vděčnosti za prožitou radost, nahrávka pořízená v listopadu 2010 jako by byla přikryta látkou tkanou ze snů. Pod nimi je obrovská spousta emocí – tu radostných, tu bolestných. Láska už taková je.
