S četbou nejznámějšího Těsnohlídkova díla si posluchač patrně nejčastěji pojí jeden z nejcharakterističtějších hlasů českého herectví – Karla Högera, který Lišku Bystroušku přečetl hned několikrát. V digitální distribuci dostupná a v rozhlase občas reprízovaná je zkrácená četba z roku 1962 s Högerovým typicky laskavým tónem, rychlejším, ale příjemným tempem. Jako audiokniha byla ovšem v roce 2011 vydána bez poslední kapitoly, což lze, i vzhledem k chronicky známému závěru opery akcentujícímu hlavní téma koloběhu života (přičemž literární zpracování má ještě malinko odlišnější konec), vnímat přinejmenším jako kontroverzní rozhodnutí. Současně ale tento zásah může být příležitostí pro zcela nové zvukové zpracování příběhu lišky, která se shodou náhod dostane na lidský dvorek, kde se naučí člověčím mravům, a následně zpátky do lesa, žít s dalšími jeho obyvateli.
Této příležitosti se ujalo audioknižní vydavatelství Tympanum, které pro kompletní četbu mírně přesahující sympatických šest hodin zvolilo další výrazný hlas se silnou vazbou na Brno – Arnošta Goldflama. I charakteristický hlas se ale umí výrazně proměnit, pokud k tomu dostane příležitost. A právě takovou Těsnohlídkův text s bajkovitým bludištěm zvířecích charakterů nabízí. Goldflamova interpretace je, v porovnání se známější Högerovou, rozehranější a nabízí pestrou paletu hlasových proměn, zejména co se zvířecích hrdinů týká. Revírník Bartoš je zde skutečně nepříjemný starý bručoun, jeho liška Bystrouška oplývá až nezdravou drzostí, o to silněji pak vyzní její proměna v něžnou lišku v posledních kapitolách. U lišáka Zlatohřbítka zase znalce opery překvapí propracovaný mužný baryton a například s komáří fistulkou je Arnošt Goldflam doslova k nepoznání. Malinké zmatení může nastat jen při odlišování hlasů titulní hrdinky a postavy paní revírníkové, kdy jim v několika momentech interpret přisuzuje takřka totožné zabarvení hlasu. Jejich společných momentů je ale minimum, čímž je větší problém zažehnán.
V porovnání s Högerovým je Goldflamovo tempo pomalejší, jeho projev je rozjímavější, často vyznívá vážněji. Interpret ale zároveň umí přesvědčivě podat nejeden vizuální pohybový gag při nočních výpravách lišky, o které je předchozí zmiňovaná verze také částečně ochuzena. A zcela automaticky počítejte s vydatným využíváním brněnského dialektu.
Hudební předěly mezi kapitolami tentokrát nepracují se známými Janáčkovými motivy. Jsou zcela nové a mísí košatěji orchestrovanou část s lidovějšími, občas až dechovkovými hravými témátky, což četbě sluší. A pro všechny, kdo preferují spolu se zvukovým také knižní zpracování, nelze než doporučit knižní vydání nakladatelství Host s ilustracemi Venduly Chalánkové, k němuž je přidáno i audioknižní CD.
