Budoucnost lidstva: Náš úděl mezi hvězdami už svým titulem jasně napovídá, že Kaku zužuje svou perspektivu, s níž otázku o budoucnosti klade, na problematiku vesmíru. Tedy přesněji, zvažuje nejrůznější možnosti a proměnné ve vztahu k osidlování jiných planet.
Vzhledem k dosavadnímu vědeckému zájmu a vědomostem autora ale nejde o utopistické úvahy. Aniž by to oslabovalo čtenářský zážitek (naopak, čtení je místy až závratně působivé!), Kaku vychází z hmatatelných poznání, vynálezů, možností. Ne snad, že by nedomýšlel, kam by se mohlo toto vše nadále vyvíjet, ale k snílkovství má Kaku opravdu daleko.
Je to jeden z hlavních důvodů, proč – ačkoliv si o osídlení planet myslíte své (nebo vás vůbec nezajímá) – knize věnovat pozornost. Kaku do jednotlivých témat (například o tom, jak vůbec něco ve vesmíru postavit) zapracovává problematiky i mimo rámec astrofyziky. Dokáže se pevně, ale stále dostatečně zřetelně pohybovat v mezioborovém prostoru, akcentovat kromě přírodních věd i ty humanitní, a to včetně etického nebo ekologického rozměru.
Číst Kakuovu obsáhlou práci je samo o sobě zážitkem. Díky vydavatelství OneHotBook, konkrétně režijnímu vedení Hynka Pekárka a přednesu Miroslava Táborského, se Budoucnosti lidstva dostává neméně působivé zvukové podoby. V Táborského interpretaci se více než vypravěč a průvodce jednotlivými úvahami, tedy jakýsi přednášející, zračí posluchač. Posluchač fascinovaný, posluchač zvídavý. Máme tak možnost se ještě o poznání více „napojit” na text. Nechat se jím unášet – vlastně bez velké nadsázky až ke hvězdám.
Nestává se často, že by ne zrovna nejjednodušší text odborné knihy napínal a strhával k sobě pozornost více než kdejaký vědeckofantastický román, fikční příběh. Budoucnost lidstva už sama o sobě takový potenciál skýtá a zvukovému zpracování – nezapomeňme na minimalistické hudebně ruchové přechody – se podařilo jej naplno využít.
