Společně s dříve vydanými Anděly a démony a s plánovanými audioknihami Ztracený symbol a Inferno tvoří téměř kompletní kolekci adaptací románů jednoho ze světově nejlépe prodávaných autorů.
Recenzovaná Pavučina lží je Brownovým třetím románem. Vyšla v roce 2001, ještě před veleúspěšnou Šifrou mistra Leonarda, ale už tehdy si v ní její autor vyzkoušel postupy, které později mnohokrát zúročil. Předložil čtenáři příběh z reálného světa opředený sítí konspiračních teorií, záhad a utajených technologií, sepsaný rozvláčným a nenáročným jazykem, rozsekaný do krátkých kapitol s otevřenými konci a prodávaný v podobě tučného knižního svazku. Vše uvedené je zárukou vysoké prodejnosti a oblíbenosti Browna u čtenářů. Jeho knihy jsou vždy s napětím očekávány a čtou je i ti, kteří běžně dávají přednost jiné činnosti.
V Pavučině lží se společně zmítají příběh o meteoritu nalezeném v arktickém ledovci, snahy NASA o obhájení smyslu své existence, volební boj o křeslo prezidenta Spojených států, nesympatický senátor, jeho sympatická dcera (pro jistotu s fobií z ledu a vody – ta se bude hodit), dále rovněž sympatický popularizátor vědy, nesympatická poradkyně prezidenta a řada dalších podobně jednoduše charakterizovatelných postav. Na to jsou ovšem Brownovi příznivci i odpůrci zvyklí a nemůže je to překvapit – jeho romány jsou postaveny na zajímavé základní myšlence, kolem níž autor neustále krouží, zavaluje čtenáře podrobnostmi a vysvětluje detaily. Je na každém, jak brzo, a jestli vůbec, se tímto typem vyprávění nechá unavit.
Pochybnosti o kulturním přínosu Brownových děl jsou jistě na místě, upřít jim však nelze řemeslnou dokonalost. Pokud čtenář na autorovu hru přistoupí, je odměněn několika hodinami dobré zábavy. V případě audioknihy to možná platí dvojnásob – posluchač se může nechat unášet na vlnách příběhu a starost o četbu a obracení stránek nechat na Vladimíru Kudlovi. Ten načetl Pavučinu lží pro Občanské sdružení Mluvící kniha už v roce 2008 a nutno mu přiznat, že jeho přednes je přesně takovým, jaký tento typ literatury potřebuje – vyrovnaný, nerušící, přesný (tedy až na občasnou výslovnost cizích slov). Nejspíš si po poslechnutí Pavučiny lží hlas a projev interpreta už nevybavíte – je svým způsobem nenápadný a nic audioknižní adaptaci nepřidává, ale znovu zdůrazňuji, že to v žádném případě není možné považovat za chybu. U Browna je na prvním místě šokující myšlenka, pak příběh kolem ní, pak dlouho nic a teprve na konci stojí stylistika, se kterou audioknižní interpret může pracovat. A kde nic není, ani čert nebere. Vladimír Kudla z tohoto pohledu odvedl skvělou práci.
Audiokniha Pavučina lží má oproti své předloze jednu výhodu, která se váže k výše napsanému: pokud neudržíte pozornost, zamyslíte se, nebo snad usnete, a z děje vám něco unikne, většinou to nevadí. V příběhu je totiž poměrně málo míst, které ho posouvají dopředu a tak si ani nemusíte všimnout, že vám při poslechu utekla třeba čtvrthodinka. Většinou vše pochopíte z následujícího.
Shrnutí je tedy takové: audiokniha Pavučina lží od vydavatelství Tympanum je povedená adaptace bestselleru Dana Browna, která jistě potěší jeho příznivce. Herec a dabér Vladimír Kudla se s interpretací textu vyrovnal velmi dobře a na dvou CD, obsahujících devatenáct a půl hodiny zvuku ve formátu mp3, nabízí příjemnou alternativou k tištěné knize.
