Zkrátit jeho příběh pod heslo „architekt, který postavil Máj“ by ale byla škoda. Životní osudy tohoto nevšedního člověka jsou totiž natolik zajímavé, že pohltí i ty, kteří o tento obor zatím nejevili zájem. Mnoho let strávil na moři, cestoval po pouštích i pralesech a o svých zážitcích umí poutavě vyprávět.
Rajniš se svůj život před dvěma lety rozhodl vylíčit v knize nazvané Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek, napsané spolu s Magdalenou Šebestovou. Zásluhou vydavatelství Kristián Entertainment vychází tato autobiografie v rámci akce Velký audioknižní čtvrtek i ve zvukové podobě. Shodou okolností trvá téměř sedm hodin, tedy symbolických pětadvacet tisíc vteřin. Pokud se do poslechu pustíte, nebudete litovat. K zajímavému obsahu se totiž připojilo i neméně zdařilé zpracování.
Dominantním hlasem audioknihy je na první pohled trochu překvapivě Jiří Lábus. Ten sice patří mezi oblíbené interprety, posluchači ho však mají zaškatulkovaného spíše mezi humornou a dětskou literaturu. Režisérem nahrávky byl ale Jan Jiráň, který s hercem s oblibou dlouhá léta spolupracuje, a není proto divu, že mu bez obav svěřil i tuto netypickou úlohu.
Z hlasu Jiřího Lábuse zpočátku leckomu možná připadne, že poslouchá knihu typu Mikulášových patálií. Koneckonců nebude tak daleko od pravdy – úvodní kapitoly věnované architektovu mládí v lecčems příběhy malého rošťáka připomínají. Rajniš byl již od dětství rebelem a nezkrotným svobodomyslným živlem, s nímž to jeho okolí nemělo vždy jednoduché. Tato charakteristika mu ostatně vydržela až do dnešních dnů. A přestože, jak sám říká, školu nesnášel a málem ji nedokončil, po letech se sám stal profesorem a vyučoval v prestižním Ateliéru I na VŠUP v Praze. Lábusovi se podařilo do vyprávění psaného často hovorovým až slangovým jazykem přenést Rajnišovu živelnost, s níž kontrastuje až upjatá důstojnost jeho otce, zachycená formou výňatků z jeho deníků. Tyto citace jsou od architektova vyprávění odlišeny nejen změnou interpreta (čte je Jaromír Meduna), ale i zvukovým efektem.
Audiokniha je přehledně rozdělena do kapitol, chronologicky líčících období Rajnišova života, takže se ve vyprávění posluchač neztrácí a přirozeně postupuje od dětských let až po dnešní dny. Klavírní hudební doprovod je nečekaně nenápadný, téměř v protikladu k často bouřlivým událostem, popsaným v knize. Navozuje pohodovou atmosféru a koresponduje s architektovým optimismem a citlivou uměleckou duší, kterou se ale většinu času snaží skrýt za drsnou masku buřiče. Při poslechu člověka napadne, jak by asi znělo jazykově svébytné vyprávění přímo z autorových úst. Malou nápovědu může poskytnout krátký epilog, v němž Rajniš shrnuje svůj pohled na architekturu. Co oproti školenému Lábusově hlasu ztrácí na vytříbenosti, dohání autentičností projevu.
V audioknize Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek by se mohl Martin Rajniš věnovat své bohaté tvorbě, v níž od velkých a technologicky složitých staveb přešel v posledních letech ke zcela opačnému protipólu, totiž ekologicky šetrným stavbám z přírodních materiálů. Mohl by se chlubit svými oceněními i komerčními úspěchy. Místo toho s nadhledem glosuje své životní eskapády a přináší inspirativní myšlenky, které za více než pětadvacet tisíc dní na cestě životem nasbíral.
