Hned v prvním odstavci recenze musím přiznat, že jsem k dalšímu audioknižnímu Keplerovi přistupoval s nedůvěrou. Ani Svědkyně ohně ani Hypnotizér mě nijak zvlášť nezaujaly, ale rozhodl jsem se dát Keplerům ještě jednu šanci. Nelituji.
Písečný muž hned od začátku hraje na ty nejcitlivější struny lidskosti, když před posluchačem rozvíjí případ unesených a mnoho let vězněných dětí. K tématu, které má bohužel řadu předobrazů v reálném světě, se nelze stavět nezúčastněně. Ve stínu takto hrůzných činů se najednou všechny ty zločiny běžných kriminálek, všechny ty loupeže a vraždy, jakoby stávají jen nicotnými přestupky nezdárných výrostků.
Mikael Kohler-Frost zmizel spolu se svou sestrou před třinácti roky. Po sedmi letech, kdy po nich pátrala policie, byli oba prohlášeni za mrtvé. Nyní se Mikael znovu objevil a vypověděl o svém věznění neznámým “písečným mužem” i o tom, že jeho sestra stále žije. Pozornost policie se upne na Jureka Waltera, který byl z vražd obviněn a odsouzen k doživotnímu pobytu na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Naděje na záchranu dětí vyprovokuje tým komisaře Joony Linny k odhodlanému činu – infiltrovat k Walterovi nastrčeného špióna. Ten, přesněji řečeno ta, má za úkol získat informace vedoucí k záchraně unesené. Situace se pochopitelně komplikuje, čas běží, příběh nabírá spád a posluchač tají dech.
Přestože ani Písečný muž není bez nelogičností, je jich rozhodně méně než u předchozích Keplerových románů. Posluchač už se nebude muset tolikrát pozastavovat nad nepřirozeným chováním postav, případně nad nimi mávne rukou. Ostatně, pokud by se románové postavy chovaly vždy tak, jak očekává čtenář, byly by knihy nejspíš poloviční. Postesknout si trochu můžeme nad samotným názvem knihy. Sandmannen u nás nemá vhodný jednoslovný český ekvivalent, proto si čtenáři zvykli na anglické Sandman (nejznáměji snad v díle Neila Gaimana). Použití tohoto jména do titulu Keplerova románu by ale nebylo vhodné a pokusy o nějaké Písečňáky, či Pískomuže by charakter této postavy degradovaly možná až k směšnosti. Překladatelka Azita Haidarová tak patrně přišla s jediným správným řešením, když název románu nechala dvojslovný.
V krátkosti ještě k provedení audioknihy: zatímco u Svědkyně ohně jsem upozorňoval na slyšitelné šustění papírů a na nesmyslné použití mnoha hudebních motivů, u Písečného muže jsem se s ničím takovým nesetkal. Nahrávky pořízené ve studiích ADK-Prague jsou už tradičně velmi kvalitní, což poslední keplerovka jen potvrzuje. Skvělý výkon odvedl i Pavel Rímský, který pod vedením režisérky Jitky Škápíkové načetl román s nasazením sobě vlastním.
Jestliže vás, podobně jako mě, předchozí audioknižní adaptace keplerovek příliš neoslovily, zkuste Písečného muže – nejspíš budete příjemně překvapeni. A pokud očekáváte klasický konec kriminálního příběhu, budete překvapeni dvojnásob. Kupte si CD, v obalu shodném s knižním vydáním, nebo stahujte on-line.
