Zdeněk Svěrák je totiž autorem s citlivým pohledem na svět a jednoznačně etickým postojem. Je schopen psát o tématech, která jsou mnoha čtenářům blízká a oslovují je svou lidskostí. To vše srozumitelným jazykem, s humorem i s dojetím.
Ku potěše posluchačů se, díky Supraphonu, dočkaly všechny tři zmiňované Svěrákovy povídkové knížky svých audiopodob a nutno dodat, že i ty se těší velkému zájmu. Ostatně, za úspěšný prodej prvních dvou titulů této řady obdržel Svěrák dvojnásobnou platinovou desku. Zatímco z prvních knižních Povídek vyšel na dvou CD pouze výběr, Nové povídky se dočkaly i kompletní verze a ve své době ukázaly na výhody on-line prodeje. Novinka Po strništi bos vyšla už zcela samozřejmě nekrácená – což možno zdůvodnit jejím menším rozsahem i celkovou koncepcí.
Po strništi bos není sbírkou nesouvisejících povídek, jako předchozí dva tituly. Jde o samostatný příběh městského chlapce, který poslední dva válečné roky prožívá na venkově. Časově se tak autor vrací před události, které už dříve zpracoval ve scénáři Obecné školy – část textů údajně původně vznikla pro plánované filmové pokračování. Znovu se tedy můžeme setkat s Edou Součkem, rozuměj malým Zdeňkem Svěrákem, tak, jak ho známe – jako s opečovávaným dítětem svých rodičů, jako s opatrným chlapcem, který se ale nechce stranit ničeho ve svém okolí. Jakmile je rázem vržen z Prahy na venkov, musí se sám prosadit v novém prostředí, dokázat sobě i ostatním, že není srab, že se umí projít po strništi bos. Celá knížka je sestavena z krátkých až miniaturních, většinou samostatných příběhů. Nejrozsáhlejším celkem je tak motiv zavrženého strýce Vlka, který se táhne průběžně celým textem.
Na tomto místě je dobré poznamenat, že kniha Po strništi bos je sice sestavena z příběhů s reálným základem, nikoliv však striktně pravdivých. Někdy je autorova mystifikace zřejmá (například když má letecký benzín zcela nereálné účinky), častěji však nelze přesně rozeznat, co je pravda a co už spisovatelská licence. Poutavost Svěrákova textu to samozřejmě nijak nesnižuje – pravděpodobně spíše naopak.
Hlavní devizou audioknihy Po strništi bos je bezesporu autorská interpretace. Hlas a podání Zdeňka Svěráka jsou nezaměnitelné a těžko si představit, že by knihu načetl kdokoliv jiný. Svěrák už mnoho let dokazuje, že je výborným vypravěčem a své pověsti nezůstal nic dlužen ani v tomto případě. Společně s hudbou jeho dlouholetého kolegy, skladatele Jaroslava Uhlíře, získává audiokniha působivou atmosféru autorova dětství.
Všechny tituly Svěrákovy supraphonské audioknižní série mají podobu shodnou s jejich knižními předlohami – prostou, ale nepřehlédnutelnou grafickou úpravu Michala Weigela.
