Spisovatel Jean-Michel Guenassia nás oba vlákal do důmyslné léčky. Za zavřenými dveřmi stvořil šachový klub a každému z hráčů přiřadil osobní historii, která by sama vydala na samostatnou knihu. Není tedy až tak překvapivé, že svou prvotinu – román Klub nenapravitelných optimistů – rozepsal na téměř šest set stran a nekrácená zvuková verze trvá dvacet hodin.
Název by mohl evokovat humoristické dílko, ale i to je past, do které se chytili čtenáři zkušení i ti na prahu dospělosti. Francouzští středoškoláci dokonce knihu vybrali jako vítězný titul ceny Prix Goncourt des Lycéens, čímž potvrdili, že nestandartní literární konstrukce se povedla, přestože od publika vyžaduje trpělivost a soustředění. U audioknihy o to větší, že není možné přelistovávat a následně si ověřovat, zda jsme si postavu, která se po mnoha kapitolách opět nečekaně vynořila, dobře zapamatovali.
Vyprávění, jehož se ujal herec Marek Holý, zdánlivě zabírá pět let mezi roky 1959 a 1964, tedy dobu, ve které se z dětského Michela Mariniho stává maturant s vyhraněnými názory. Nahlédneme s ním do každého zákoutí dospívání. Seznámíme se podrobně s jeho rodinou. Dozvídáme se o jeho školních úspěších či spíše neúspěších. Prožijeme jeho neobvyklé přátelství s bratrovou přítelkyní, na které vrhá stín válka v Alžíru, kam tehdy mladí Francouzi s hlavou plnou ideálů odcházeli. Budeme svědky jeho snahy prosadit se jako fotograf, básník, šachista i běžec dlouhých tratí. Čeká nás pátrání po výjimečné dívce, která si stejně jako náš hrdina čte za chůze.
Michelova líčení by se jistě kvalitně zhostil i narátor méně zkušený, stačil by mladistvý projev s lehkým podtónem svědčícím o zadumané mysli. Jenže román skrývá několik dalších mnohem závažnějších linií. Muži, kteří se v šachovém klubu scházejí, jsou totiž imigranti ze socialistických zemí. Než utekli a ocitli se v bezčasí pařížského přežívání, kde pracují jako taxikáři, skladníci či hlídači, stáli na úplně jiném stupni společenského žebříčku. A najednou na nás Holý promlouvá hlasy válečných pilotů a lékařů, významných diplomatů či prominentních umělců, komunistů, kterých se strana zřekla nebo oni se k ní otočili zády. A tehdy je třeba herce, který bez patosu popíše hlasem pamětníka válečná zvěrstva i absurditu a zvrácenost socialistických státních aparátů.
V textu samotném se nachází mikropříhoda týkající se českého imigranta, který napsal tlustospis o brestlitevském míru. Po mnoha odmítnutích je jedním nakladatelem požádán, aby do samostatné knihy rozepsal jen příběh jedné epizodní postavy. Odmítne. V tomto postoji se zrcadlí Guenassiův přístup. Kniha, která mísí fiktivní postavy se skutečnými a mladého Michela nechává bez potíží získávat důvěru tajemných cizinců, vznikla jako průvodce po neklidné Evropě poloviny dvacátého století. Vše je dovoleno, pokud se udrží pozornost publika a ono pochopí, zač se bojovalo v Alžíru, v čem spočívala hrůznost politických procesů či kdo byl Sartre.
Chvála nakladatelům, v tomto případě Argu, které připravilo knižní vydání, a Tympanu, které se ujalo audioverze, že se takových děl nebojí. Pod režijním vedením Filipa Gemrotha se hutný mnohoproudý tok vyprávění splétá jako vysoká vánočka. Hudební motivy Jana Šikla ji sypou nasekanými mandlemi a rozinkami. Občas evokují atmosféru tehdejší Francie, jindy filmovou hudbu dobových snímků. Ostatně láska k filmům je v knize často zmiňována a nezaostává za vášnivým vztahem k literatuře. Klub nenapravitelných optimistů působí jako otevřené dveře, které zvou zlhostejněnou generaci k objevování podstatného, co nás lidi formuje, co plní životy významem a hněte kultury.
