Robert Plomin ve své knize Kód života nemá v úmyslu za každou cenu bourat představu o vlivu prostředí (například rodiny), na druhou stranu ale kapitolou za kapitolou dosvědčuje například, že genetika tvoří hlavní důvod, proč se lidé liší ve svých schopnostech učení. Prostřednictvím mnoha studií ukazuje, že vliv prostředí je výrazně menší, než jsme si doposud mysleli. Studijní výsledky také nejdou ruku v ruce tak zákonitě s výběrem školy či rodičovským přístupem. A ani ta naše kila navíc nemusejí mít nutně odůvodnění v naší slabé vůli. Z Plominova textu dokonce vyvstane demytizace vytrvalosti a síly pozitivního myšlení.
Poslouchat Kód života může značným způsobem proměnit naše paradigma ve vztahu k výchově, vzdělávání a také k osobnímu rozvoji. Rozhodně by však akcentování významu genetické výbavy nemělo sloužit k ospravedlňování vlastních nedostatků či chyb a rezignaci na jakoukoliv snahu o „formování”.
Plominův – v kontextu vědeckých prací zaměřených na genetiku zásadní – text skutečně provokuje, ale to není jeho záměrem. Kód života má daleko k nějaké „herezi”, boji proti knihám či studiím s rozdílným stanoviskem. Naopak je věcný a jeho hlavní snaha spočívá v prohloubení našich znalostí o světě genetických informací, dědičnosti, vlivu DNA. Autor se nebije v prsa a netvrdí, že musíme s okamžitou platností přehodnotit dosavadní uvažování, stěží se ale lze jeho redefinování ubránit. Plominova práce je v mnoha ohledech přesvědčivá, otevírá nové dveře a na celý problém například už zmiňované výchovy či vzdělávání umožňuje nahlížet mnohem komplexněji – byť za cenu složitějších „konstrukcí”.
Když už padlo ono slovo „složitějších”, nelze se vyhnout poznámce, že Kód života z portfolia brněnského nakladatelství Jan Melvil Publishing, které valnou většinu svých titulů převádí také do audioknih, patří k těm náročnějším. Může za to pravděpodobně i už samotná oblast – přeci jen svět genetiky vyžaduje jiné povědomí – a také posluchačovo soustředění, nežli třeba práce s návyky nebo plánováním. Snad proto se po čase Melvil vrátil ke spolupráci s Borkem Kapitančikem, který má ze všech interpretů „melvilích knih” největší zkušenosti, zvláště pak s odbornými, vědeckými texty.
Kapitančik si našel cestu ke způsobu podání, díky němuž se nestává, abychom se v množství faktů a informací ztráceli. Umí dostatečně akcentovat důležité, ale svým hlasem, kterým by se klidně mohl ve světě audioknih popasovat i s beletrií, také obohatit čtené o jiskru emocí. Jejich prostřednictvím probouzí v posluchači zájem o předkládaná „data” a tvrzení. I přes to ale bude Kód života ve svých téměř devíti hodinách vyžadovat po posluchačích větší míru soustředění. Přesto, ať už nakonec budete s perspektivou nahlíženou Robertem Plominem více či méně souznít, stojí ty chvíle koncentrace za to.