V loňském roce získalo práva na česká audioknižní vydání Tolkienových děl vydavatelství Tympanum. Nejprve si pohrávalo s myšlenkou vydat ve své edici Načteno nahrávku Hobita z roku 1988, z technických důvodů se ale rozhodlo pro nahrání nové verze v interpretaci Vladimíra Kudly a s hudbou Jana Koukala. Svezlo se tak trochu na vlně zájmu vyvolané filmovou adaptací, především ale chtělo splatit dluh českému posluchači – vydat konečně zásadní dílo světové fantasy v nekrácené audiopodobě. A v nastoleném úkolu pokračuje, když nyní vydává první část trilogie Pán prstenů, Společenstvo Prstenu.
Vypravovat na tomto místě děj nejznámějšího Tolkienova díla by bylo zcela jistě zbytečné – zejména díky velkofilmům Petera Jacksona snad není nikoho, kdo by příběh Pána prstenů neznal. V této početné množině diváků ale existuje nemalá skupina těch, kteří původní literární předlohu nečetli a kteří tak mohou čerpat pouze z režisérovy interpretace. Je to škoda – Tolkienův způsob vyprávění je odlišný, tempo knihy je jiné než filmové a i přes úctyhodnou stopáž se do filmu nepodařilo vměstnat vše. Audiokniha má v tomto ohledu k románu mnohem blíže a v nekrácené formě a s vhodně zvoleným interpretem dokáže posluchači zprostředkovat zážitek, který je s četbou přinejmenším srovnatelný.
Do role vypravěče příběhu o putování hobita Froda a jeho společníků k Puklinám osudu (v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem), byl vybrán herec a dabér Aleš Procházka. Obsazení tohoto muže s nezaměnitelným hlasem a dikcí v audioknižní a rozhlasové tvorbě bývá bez výjimek šťastné a nejinak je tomu i v případě Společenstva Prstenu. Procházka dokáže příběhu dodat vážnost i rozvernost tam, kde vážnost a rozvernost Tolkien napsal. Bez přehrávání umí rozlišit jednotlivé postavy, pracovat s tempem vyprávění a udržet posluchačovu pozornost i při dlouhých popisných pasážích. V porovnání s hobitovským Vladimírem Kudlou lze Procházkův výkon hodnotit mnohem výše.
Také ve Společenstvu Prstenu, stejně jako v Hobitovi, zní hudba Jana Koukala a také zde má funkci doplňkovou. Jak už lze u audioknih podobného typu (rozumějte nekrácených a nedramatizovaných) očekávat, nestrhává na sebe přílišnou pozornost, ale je vítaným orientačním prvkem v rozsáhlém příběhu. Pochválit lze i grafickou podobu audioknižního dvojCD – Ondřej Fučík vytvořil jednotný vizuální koncept pro všechny díly Tolkienovy trilogie a pokud lze soudit podle aktuálního Společenstva Prstenu, je velmi zdařilý. Škoda jen, že nemohl pracovat s větším rozsahem – vícestránkový booklet by se k takovému dílu světové literatury skvěle hodil a mohl by být příjemným bonusem. Dostalo se ale i na kresbu Hobitína, která se stala vítěznou v loňské veřejné výtvarné soutěži, kterou Tympanum vyhlásilo.
Audioknižní podoba Společenstva Prstenu se jednoznačně povedla a s hrdostí může na zadní straně přebalu nést označení Tympanum Original. Jestliže zůstane zachován tvůrčí tým, není třeba mít obavy z úrovně následujících Dvou věží a Návratu krále. Ty mají vyjít ještě letos, takže na Vánoce by mohla být celá trilogie pěkně pohromadě.
