Pokud by se na motivy deníkových záznamů Daniely Špinar natáčel autobiografický snímek, nutno upozornit, že by byl přístupný až od patnácti let. Otevřenost čišící z celé výpovědi (například v popisech milostných zkušeností) může způsobit konzervativnímu uchu šok, což ale evidentně není primárním záměrem. Tím je totiž totální a necenzurovaná autenticita. V jejím zájmu čte jednotlivé deníkové zápisky pečlivě uvedené datem sama hlavní protagonistka. Právě druh přednesu, který je nehraný a neobsahuje známky přidané hodnoty umělecké recitace, je devízou třináctiapůlhodinové nahrávky, která by v interpretaci kohokoliv jiného nebyla funkční.
Ve výsledku působí syrově, neokázale a s příměsí prožitosti odkrývá řadu emocí. S Danielou Špinar kráčíme po cestě tříletého období od okamžiku, kdy v sobě začíná pozorovat známky sociální dysforie, tedy nesouladu se svým genderem. Proces tranzice lze definovat jednak jako pouť za svým pravým já a také jako osahávání si esence ženství. Zvláště křehce působí popis období, v němž autorka dosáhne fáze hormonální léčby a nachází se ve věku čtyřicet plus ve stavu přirovnatelném k letům dospívání, k němuž patří i první, zpravidla neopětovaná zamilovanost. Prožitek nešťastné lásky včetně samotného tápání po tom, kým vlastně jsme, se odráží v popisech uměleckých realizací Daniely Špinar jakožto divadelní režisérky, například když nachází paralelu svého života s tragickým osudem režiséra a básníka Petra Lébla.
Zápisky z tranzice jsou také exkurzí do poměrů toho, co Daniela Špinar nazývá českým divadelním rybníčkem. Dozvídáme se o pozadí jejího odchodu z pozice umělecké šéfky činohry Národního divadla, kterému předcházelo její zastání se studentské iniciativy DAMU Ne!musíš to vydržet. Reálie života na volné noze doprovází množství postav, které jsou některé uvedeny celým jménem, některé jen křestním a počátečním písmenem příjmení, přesto jsou často snadno poznatelné. Například zahlédneme Lenku Královou, aktivistku v oblasti práv transgender lidí, která byla mimochodem čestnou hostkou při uvedení knihy Zápisky z tranzice na veletrhu Svět knihy v květnu letošního roku.
V úvodu četby vnímáme popisy zmatku a trápení až takřka existenciální krize a okřikování sebe sama: „Špinare, uklidni se!“ až k rozhodnutí vykřičet do celého světa: „JSEM ŽENA!“, z něhož jsou jasně slyšet verzálky. Vyprávění se postupně přesunuje k užívání ženského rodu až k užívání si ženské role plnými doušky včetně rozvíjení vlastní intimity. Audiokniha nepůsobí jen jako okénko do české queer komunity a vycházka po společenských událostech a večírcích, ale je to především příběh o lásce a touze. Ukazuje, že teprve když jsme sami sebou a naučíme se být natolik stateční, abychom riskovali všechno, můžeme se naučit plně milovat sebe, život a druhé. Urvat pár romantickejch chvil je mottem, které proplouvá celým vyprávěním. Výřez reálií tří let jednoho života je portrétem doby a společnosti, která klade nástrahy všem, kdo jsou jiní a musejí se potýkat s hejty a předsudky.
