S Batličkovým životem se to má podobně, jako s jeho povídkami. Legendy o spisovatelově divokém mládí a četných dobrodružstvích na čtyřech kontinentech jsou sice atraktivní, stejně jako jeho vyprávění o soubojích s divokými šelmami a jedovatými hady, rozlišit pravdu od fabulací je ale téměř nemožné. Když totiž v šedesátých letech díky intervencím studenta FAMU Petra Sadeckého ožil zájem o Foglara i Batličku a jejich díla se mohla (v případě druhého jmenovaného alespoň na čas) opět začít vydávat, zařídil Sadecký kromě editorské práce pro Batličkovy příběhy i kupu vyfabulovaných příhod o jejich autorovi, které vycházely v anotacích a na předsádkách knižních vydání.
Mezi ně patří zejména historka, jak v šestnácti po svém útěku z domova poslal z Argentiny svému otci následující lístek: „Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nádherně. Ota.“ Co naopak výmyslem není, je Batličkův technický um a láska k radiotelegrafii, která ho stála život. Vysílačky se totiž v době okupace zabavovaly a jejich tajné využívání pro odbojovou činnost bylo zakázáno pod pohrůžkou trestu smrti. Bohužel přesně takový byl autorův osud, protože po zatčení gestapem v říjnu 1941 následoval kruté výslechy už jen transport do Mauthausenu, kde byl nejspíše už po osmi dnech popraven.
Otakar Batlička tedy s největší pravděpodobností neprožil tolik, kolik se o něm dodnes tvrdí, přesto v rané dospělosti několik let v brazilských pralesích skutečně pobýval a načerpal zde dostatek inspirace pro svou budoucí, byť vinou okolností pouze tříletou, spisovatelskou dráhu. Kromě výše uvedeného množství povídek mu stihl v roce 1940 vyjít ještě delší příběh Rájem i peklem, který mohou posluchači znát z výtečné rozhlasové hry z roku 1992. A z rozhlasu si mnozí pamatují i lehce přes dvě desítky dílů čítající sérii Ze všech koutů světa, kterou pro pořad Domino natočil Ladislav Rybišar s hercem oplývajícím jedinečným hlasem Stanislavem Oubramem.
Některé z těchto příběhů se objevily i v právě vydané audioknize V divočině. Aby ne, když jde o výběr z rozsáhlé sbírky více než stovky příběhů Na vlnách odvahy a dobrodružství, která spolu se souborem Na vlně 57 metrů tvoří základní kámen autorova kánonu. Texty byly sice v šedesátých letech oproti časopiseckým originálům tu více, tu méně editorsky pozměněny, většinou však ku prospěchu věci. Díky zásahům mají větší spád, lépe vynikne jejich pointa a i použitý jazyk dodnes téměř nezestárl. Vydavatelem nahrávky je Tympanum, které pod dohledem zvukaře a režiséra v jedné osobě Vratislava Hubičky sáhlo po herci Davidu Matáskovi.
Oproti Oubramovi nepůsobí Matásek tak živelným dojmem, přesto střídá polohy hlasu neméně poutavě. Oproti některým jiným dostupným audioverzím Batličkových povídek jde sice prakticky o nejméně dramatizované zpracování (nahrávka je prostou četbou pouze se závěrečnou melodií na konci každého příběhu), zato jde však o jedno z nejlepších zpracování. Až na drobné opomenutí, kdy na sebe na začátku 35. stopy těsně navazuje vypravěčská linka a začátek dialogu, není ve více než sedmi hodinách snad jediný moment, kdy by se našel prostor ke kritice. Ba právě naopak, hudební předěly mezi jednotlivými stopami spolu vzájemně ladí, aniž by působily monotónně, a samotný Matáskův výkon je velmi vyvážený.
Právě přirozenost interpretačního projevu je něco, co většině komerčních zpracování Batličkových příběhů chybí. David Matásek je však profesionál každým coulem a nesklouzává do rutinních škatulek hereckých výrazů, které by si s sebou přinesl z jiných audioknižních sérií. Batličkovým příběhům dává nádech vřelého vyprávění u táborového ohně, kdy z poklidného tónu vypravěče snadno přechází do vzrušeného napětí v momentech, kdy v povídkách začne jít do tuhého. I díky jeho podání snad objeví Otakara Batličku i ti, kteří jej dosud neznali a pocítí tak opojné kouzlo dálek a dobrodružných příběhů, které ani po osmi desetiletích neztratily své kouzlo.
