Česká spisovatelka a novinářka Michaela Klevisová je dvojnásobná držitelka Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku – a z nadšených ohlasů lze tušit, že kdyby to záleželo jenom na čtenářích, bylo by těch cen ještě víc. Největší obliby se dočkala série s hlavním vyšetřovatelem Josefem Bergmanem, která s letošním přírůstkem čítá již osm svazků, z nichž některé se dočkaly i nového vydání. Vedle této série ovšem publikovala i jiné knihy, bohužel audioknižního vydání se dočkal pouze Prokletý kraj, a to v interpretaci Petry Špalkové (Voxi, 2022).
S kratšími prózami Michaely Klevisové se můžeme setkat v množství povídkových antologií, kde se vyjímají mezi takovými jmény jako Kateřina Tučková, Miloš Urban, Petr Šabach nebo Alena Mornštajnová. Audioknižně byly připraveny prozatím čtyři svazky, z toho tři vydal Témbr v roce 2022. Stojí za zmínku, že Jestli vůbec někdy, kde se četby autorčiny povídky zhostila Alžběta Stanková, i Co se stane dál, kde Stankovou vystřídala Jitka Ježková, nesou název právě podle povídek Michaely Klevisové. Tentýž rok pak v Témbru vyšly také Povídky, které pomáhají, hlas interpretky tentokrát patřil Barbaře Nesvadbové. Úplně první z audioknižně vydaných antologií byla ale ta s názvem Praha NOIR, a ta také tvoří onu jedinou výjimku ve volbě hlasů, pro OneHotBook totiž v roce 2016 načetl autorčinu povídku Jan Vondráček (a nutno zmínit, že volba interpreta nebo interpretky v těchto případech není dána vypravěčskou ich-formou).
Drtivou většinu detektivek ze série s Josefem Bergmanem, kterému zdatně sekunduje o generaci mladší Sylvie Sedláková, načetla nejprve pro vydavatelství Motto a později pro Voxi Kristýna Kociánová. Jde o romány (v tomto pořadí) Ostrov šedých mnichů (2016), Kroky vraha (2017), Zmizela v mlze (2018), Sněžný měsíc (2020) a Drak spí (2021), přičemž teprve poslední tři zmiňované, tedy pátý až sedmý díl série, vycházejí v chronologickém pořadí – druhý a třetí díl (Zlodějka příběhů a Dům na samotě) bohužel audioknižně nevyšly vůbec.
S nejnovějším románem Vraní oko, tedy v pořadí osmým svazkem, letos ovšem přichází několik změn. Jednak je to poprvé po dlouhé době, co Voxi Klevisovou vydává ve stejném roce, kdy spatřilo pulty knižní vydání. Jednak došlo ke změně interpretky – tou se stala Jana Stryková, a lze jedině říct, že to byla cesta správným směrem.
Josefa Bergmana zavede vyšetřování tentokrát do chatové osady u řeky na jižní Moravě. Nechybí mokřady, slepé rameno ani venkovský penzion s hospodou. Zatímco se vedou spory o vznik tamní ptačí rezervace, zdá se, jako by nejohroženějším druhem byli samotní ornitologové – navíc nikomu se tak úplně nechce říkat pravdu, tím spíš ne těm, kdo nejsou místní.
Tempa četby Kociánové a Strykové jsou zcela srovnatelná (v podání Strykové má Vraní oko necelých jedenáct a půl hodiny), přesto se zdá, jako by Jana Stryková četla o poznání svižněji. Snad za to může její dikce, frázování a jaksi odvážný vypravěčský tón, kterým si navykla číst románové thrillery. Zatímco s Kociánovou mohlo být posluchačsky obtížné překlenout se přes některé kontemplativnější pasáže, se Strykovou máme nyní dojem, že každá informace by mohla být důležitá a posloucháme s napětím. Zároveň – až na tu a tam arogantně znějící ledabylý ráz některých replik – jsou Strykovou ztvárněné postavy jaksi životnější a nutno říct, že je jich tam velice pestrá škála. Vraní oko tak působí mnohem plastičtěji a lze věřit, že z toho důvodu bude i silnějším posluchačským zážitkem. Výsledný dojem umocňuje neméně pestrá paleta zvukových motivů v podobě kratičkých melancholických melodií, ale hlavně hlasů ptáků rozličných druhů, včetně vran samozřejmě. Na audioknižním vydání nejnovějšího počinu Michaely Klevisové byla odvedena dobrá práce a je radost ho poslouchat.
