Naty Šampónová bydlí v Kočkově, což by mohla být libovolná vesnice, hlavně když v ní bude žít dostatek koček. Lia Dešťová zase pochází z Krabicova, což by pro změnu mohlo být libovolné město s dostatkem paneláků. Obě tak mohou být vašimi sousedkami, spolužačkami nebo prostě dětmi, které potkáváte na procházce zrovna vaší ulicí. A když jsou právě při jedné takové cestě dívky přepadeny, rozhodnou se jednat na vlastní pěst. Stačí k tomu kostým z obarveného prostěradla a švihadlo.
Rodiče je za takové jednání nepochválí, zejména Liin otec, který je shodou okolností místním šéfem kriminálky, by dceru nejraději nechal doma, se zarachem na doživotí. Po Krabicově se totiž začíná rozpínat tajemný gang malých zlodějíčků v maskách. Dívky tuší, kdo za ním stojí, jak ale dospělé přesvědčit, když jim nikdo nevěří?
Autorkou knížky Superholky je Anna Marie Kyšová, přesně taková (super)holka, s jakými se v příběhu setkáváme. Pokud je vám jméno povědomé, nemýlíte se – stopy vedou k Leoši Kyšovi, respektive jeho alter egu Františku Kotletovi. Je tedy patrné, že tohle děvče mělo tvrdou školu, drsný vzor a pevné vedení. Annu už nebavilo číst jenom o superhrdinech s nadlidskými schopnostmi a dobrodružné příběhy s chlapeckými protagonisty, a tak vymyslela hrdinky, které jsou jako ona sama.
Ruka zkušeného autora (tedy otce) je v knize znát. Superholky jsou psány s jistotou a při tom lehce, obsahují vtipné hlášky a odkazy určené zejména fanouškům české fantastiky (poručík Hokr, školník Fajkus). Samotný příběh je dětský, ale ne hloupý. Dospělí v něm nevystupují jako neschopní troubové. Naopak dívky upozorňují, že to, co dělají na vlastní pěst, je nebezpečné a rozhodně by to dělat neměly.
Audiokniha vznikla ve zvukovém studiu Slezské univerzity v Opavě a čtení se ujala mladá debutující interpretka Natálie Janyšková. Dovolím si její projev připodobnit k herečce Tereze Dočkalové – podobně jako ona, má totiž i Janyšková lehce nakřáplý hlas a umí s ním vykouzlit dokonale ironický tón, který se k vyznění celé knihy hodí.
Tempo, které Janyšková nasadila, je svižné tak akorát, takže necelých dvě a půl hodiny poslechu uplyne bez jediného zádrhelu. Intonace je příjemná, navíc přesně můžeme poznat, kde se interpretka usmívá. Pokud by na sobě chtěla pracovat (a já upřímně doufám, že ano a že se s jejím hlasem potkám v další audioknize), mohla by zkoušet více barev hlasů, různé akcenty a způsoby projevů, aby jednotlivé postavy v přímých řečech výrazněji odlišila. Jediným trochu zásadnějším nedostatkem audioknihy jsou tak možná až příliš výrazné sykavky, které se nepovedlo ve studiu lépe filtrovat. V menších reproduktorech při nich vzniká výrazné zkreslení.
Audioknižní Superholky neobsahují žádné zvukové efekty, ani jakoukoli úvodní znělku vydavatelství, nemají ani žádnou zvukovou variantu knižní tiráže, takže se mimo název knihy a jméno autorky posluchač už nic nedozví. Znělky mezi kapitolami či drobné ruchy by jistě pomohly lépe navodit atmosféru, jejich absence však není pro samotný děj zásadní. Více informací, alespoň o vydavateli a vypravěčce, by bylo pro nás, audioknižní fajnšmekry, rozhodně plusem. Takhle se musíme spolehnout na informace z knižní obálky. Její autorkou je Zuzana Čatajová, která papírovou knihu vybavila také množstvím ilustrací. Škoda, že jsou zvukové Superholky záležitostí pouze digitální distribuce. S takovými ilustracemi by i papírová krabička CD mohla vypadat jako neotřelý sběratelský předmět.
Superholky jsou velmi zajímavou prvotinou – a to jak po stránce předlohy, tak i vypravěčské. Doufám, že o této dvojici neslyšíme naposledy.
