Za pomoci příručky pro začínající soukromé detektivy postupně odhaluje podvodníky, pátrá po nezvěstném muži a špehuje tajnůstkářskou dceru místního boháče. Když se ale nakonec pustí po stopě únosců malého chlapce, půjde jí možná o život.
Série odlehčených detektivek ze země rozpálené žhnoucím sluncem dnes čítá již téměř dvacet dílů a dočkala se i televizní adaptace. Úvodní knihu, nazvanou První dámská detektivní kancelář, napsal Alexander McCall Smith již před dvaceti lety. Nejdůležitější pasáže z ní byly v červenci vysílány na pokračování na rozhlasových vlnách v rámci cyklu Africké léto, posléze ji jakožto jubilejní titul s katalogovým číslem 1000 vydal Radioservis. V režii Petra Mančala se za mikrofon posadila Jana Stryková.
A s příběhy si poradila nadmíru dobře, třebaže typově se od korpulentní hrdinky výrazně odlišuje. Její práce s hlasem však nenechá posluchače na pochybách, že se svého úkolu zhostila se ctí. Tempo příběhů je spíše klidné, vhodné jako odpočinkové čtení na dovolenou. Herečka si však dokáže udržet pozornost posluchačů, její projev je živý a energický. Dynamicky mění hlasové polohy, pracuje s rytmem textu, přitom nepřehrává. Spiklenecky šeptá, působí důstojně či škádlivě, bez mrknutí oka přechází k vážnému tónu. Projev Jany Strykové má na míle daleko k monotónnosti, naopak hraje pestrými barvami stejně jako šaty afrických žen. Detektivní pátrání doplňují vsuvky, zabývající se minulostí paní Ramotswe i jejími úvahami nad vlastním národem a milovanou zemí. Tyto dějové linky zvukově oddělují melodie hrané na domorodé nástroje.
Spolu s pochvalami je však nutno zmínit i dvě slabší místa. Šest prvních kapitol tvoří jednotlivé uzavřené příběhy, do posledních čtyř bylo rozděleno závěrečné pátrání po zmizelém dítěti. Jednotlivé stopy bohužel nejsou pojmenovány, což trochu stěžuje orientaci při poslechu. Druhá výtka směřuje k výslovnosti hrdinčina jména Precious, které interpretka chybně čte tak, jak se píše.
První dámská detektivní kancelář je sbírkou nevšedních, občas humorných, občas napínavých detektivních příběhů, které typické jihoafrické rekvizity jako jsou hadi, lvi či pití rooibosu odlišují od všeho ostatního v tomto žánru. Vždyť kde jinde se detektivka dostane do křížku nejen s krokodýlem, ale i domorodým kouzelníkem? Čtivě vykreslené odlišnosti místní kultury a zvyklostí patří k hlavním přednostem knihy, stejně jako barvité charaktery botswanských obyvatel. Nejzajímavějším zážitkem z poslechu ale překvapivě není důvtip hlavní hrdinky při řešení problémů jejích klientů. Je to spíše její přemítání při putování pouští Kalahari nad dnešní Afrikou, stále magickou a čarokrásnou, ale drsnou a plnou problémů. Poselství, že existují lidé, s nimiž se život nemazlí, kteří si ale nestěžují a snaží se navíc pomáhat druhým, jsou nadčasová a snad i přenosná z vyprahlé savany do našeho prostředí.
