Hovořit o díle Johna Irvinga jako o mnohovrstevnatém by bylo smutné klišé a vyzdvihovat jej jako knihu, v níž se čtenáři snad poprvé setkali s literární trans postavou, by bylo zoufale málo. Témata, která Irving akcentoval, bohužel nejsou současnou společností stále přijata. Feminismus je pro mnoho lidí stále něco jako sprosté slovo a stejně jako Jenny Field, Garpova matka, ani mnohé moderní ženy dneška nechtějí být označovány za feministky. Výraz femicida (vražda žen z nenávisti) je dokonce takřka neznámý. Právo na ukončení těhotenství je v mnohých oblastech USA zastaveno, o reprodukčních právech v Polsku a Rusku raději nemluvit.
Přikročme raději rovnou ke všemu, co pro Svět podle Garpa a posluchače vykonal David Novotný, protože pro něj je to v záplavě jeho hereckých špičkových výkonů malý krok, ale upřímně jde o velký krok pro lidstvo. Již v recenzi audioknihy Malý pražský erotikon Patrika Hartla jsme museli poznamenat, že David Novotný posouvá látku, kterou dostane do rukou, do nové dimenze. Svět podle Garpa vypráví, jako by to jeho matka byla Jenny Fields, jako by on sám zápasil na žíněnkách stearingské školy, chodil za umírající přítelkyní do nemocnice ve Vídni a prožil všechno další, co Garpa potkalo. Román je mimo vše ostatní také o literatuře jako takové, psaní samotném a knižním průmyslu. Klade ústy uklízečky vydavatele Garpových knih, pana Wolfa, otázku, zda stačí konzumovat knihy jen proto, abychom se dověděli, jak to dopadne. Signifikantní pro projev Novotného je pohlédnout na literární díla, která se v románu vyskytují.
Je zde samozřejmě kniha Sexuálně podezřelá Garpovy matky Jenny. Nelze říci, že by Novotný trpěl nešvarem narátorů, kteří zvyšují tóninu hlasu ženských postav, a tím je pitvoří. Novotný ironizuje stejným dílem jednoznačně všechny, kdo to v konkrétní situaci zasluhují. Tak absurdita Jennyina životopisu nevyčnívá jako něco, čemu by se autor a tím méně interpret vysmíval (rozhodně ne více, než jiným absurditám). Dále je tu Garpova povídka, s níž má záměr získat srdce své vyvolené Heleny, a s užitím dalších prostředků jej také touto povídkou získá. Uvnitř příběhu Penzion Grillparzer má David Novotný velké pole k vyřádění se – ječí hlasem babičky, je pochmurný, dovádivý, prostě kombinuje různé projevy v groteskních historkách točících se kolem profese bodování kvality penzionů a zúčastněné rodiny. Dalším citovaným dílem je Svět podle Bensenhavera. Vidíme v něm, kterak má osobní trauma autora, který ztratil milované dítě, vliv na tíhu tématu, které si volí. Zde musel David Novotný shodit komediální tón a hovoří dutým hlasem komentujícím zločin, který se odehrává, a pachatelovu nízkost morální i mentální, jejíž míra je sama o sobě tragická. Za Novotného větami číhá otázka, co opravňuje a pudí mimořádně nešťastné literární autory ke sdílení nechutností a zvěrstev se svými čtenáři. Zločin únosu a znásilnění, vnitřní dialog mladé matky a rozhovory se zaostalým únoscem, zvyklým obcovat se zvířaty, interpretuje Novotný přiléhavě, až vzbuzuje děs.
Svět podle Garpa je bohatý na akční scény, v nichž Novotný zrychluje dikci, a tím podporuje dějový spád. S jeho kvalitami dobře soutěží hudební doprovod zesilující účinek scén, který je někdy vystřídán tlukotem kláves psacího stroje. Motiv psaní, jak jsme zmínili, je totiž stejně jako sociální témata silně zastoupen, prvořadými jsou však interakce mezi dodnes živoucími postavami, kterým David Novotný dodává barevnosti a veškerých odstínů. T. S. Garp umírá ve svých 33 letech. V okamžicích jeho smrti jako by Novotný hovořil nahým, čistým hlasem. Nasloucháme s ním posledním myšlenkám a přáním hlavního hrdiny a autor i interpret ve shodě v nás zanechává svět, který je už jen podle nás. Děkujeme.
