první webový magazín o audioknihách

Po zlatém věku zpívá drozd

Datum: 

Autor recenze: 

Zpěv drozda
Zpěv drozda

Zpěv drozda amerického spisovatele Waltra Tevise patří v žánru science fiction ke klasikám a má své pevné místo mezi nejoriginálnějšími dystopiemi konce minulého století. Byť autor je dnes znám převážně jinými díly, i Zpěvu drozda se bezmála čtyřicet let po vydání dostává zasloužené pozornosti, kterou u nás oživuje aktuální vydání audioknihy.

Tu má na svědomí OneHotBook, respektive tvůrčí tým pod vedením zkušeného režiséra Hynka Pekárka, jehož není třeba našim čtenářům představovat. Jméno autora by však některým nemuselo být na první dobrou povědomé, přestože o jeho tvorbu – i kdyby jen z dálky – nejspíš zakopnul skoro každý. Walter Tevis je totiž mimo jiné autorem románu Muž, který spadl na Zemi, kterýžto coby audioknihu vydal OneHotBook loni, ale jenž byl především v roce 1976 zfilmován Nicolasem Roegem, a to s geniálním hudebníkem Davidem Bowiem v hlavní roli. Fanouškům streamovacích platforem zase jistě před třemi lety neunikl seriálový hit ze šachového prostředí Dámský gambit, který vznikl taktéž podle Tevisovy předlohy. I ta vyšla v minulém roce jako audiokniha a stala se bestsellerem.

Zpěv drozda (přinejmenším zatím) sice zfilmován nebyl, přesto jde o dílo známé nejen žánrovým fanouškům. Jedná se totiž o jeden z těch nadčasových science fiction románů, které nejen, že ani po desítkách let nepřestávají být aktuální, naopak na své naléhavosti jejich vyznění v lecčem nabývá. Kniha vyšla česky hned třikrát, poprvé již v roce 1986 (šest let po vydání anglického originálu), podruhé roku 2008 a naposledy minulý rok, po čemž následovala i letošní audiokniha.

Příběh Zpěvu drozda, zasazený do středně vzdálené budoucnosti (tedy za několik málo staletí), není klasickou politicky alegorickou dystopií, autor v něm na jedné straně uvažoval stinné stránky možného technologického vývoje, na druhé – avšak v souvztažnosti s tím – zkoumal samou podstatu lidské nátury, zejména sklony ke zpohodlnění, otupění, ale třeba taky návykovým látkám. Tevis nám představuje budoucnost, která zažila svůj zlatý věk, jenže každý zlatý věk jednou končí, vyčerpá se a přichází doba stagnace, možná i konce lidské rasy. Otěže totiž dávno přebrala inteligence uměle vytvořená, konkrétně roboti. Jenže i ti mají své nejlepší časy za sebou, už se nevyrábí, většina z nich jen ze setrvačnosti naplňuje svůj program, zatímco lidé tráví veškerý čas pod vlivem drog a jejich životy řídí absurdní zákony a nařízení. Tevis geniálně načrtnul svět, který umírá (kvůli zákonu, který někdo zapomněl zrušit, se dávno nerodí ani lidské děti, čehož jako by si nikdo dlouho ani nevšiml) a topí se v absolutním bezčasí, jen pomalu čeká, až si pro něj přijde nevyhnutelný zánik. Otupělost lidstva v bezútěšném světě pak bradburyovsky ilustruje absencí schopností číst, což je na první pohled alfou a omegou celého díla, byť závažných témat tu pod povrchem i na povrchu bublá mnohem víc. Když se totiž objeví trojice postav, která si postupně čtení osvojí, začne na povrch vyplouvat nejen historie lidské rasy i robotů, ale také pravda o podstatě jejich společné ustrnulé existence, která je nejen bezútěšná, nadto úzkostlivá (tedy pokud jeden přestane brát drogy, což je pochopitelně proti zákonu), ale také tíživě zbytečná.

Komplexní vyprávění o nepěkné budoucnosti svěřil autor třem postavám, které jsou všechny tak trochu outsidery, přestože protnutí jejich cest není zrovna idealistické. Těmi jsou robot Spofforth, lidský muž Bentley a lidská žena Mary Lou, která do světa nezapadá nejen svým životním stylem, ale především tím, že je těhotná.
 

banner 1200x150

Hlasová role robota Spoffortha je poměrně nevděčná, interpret musí šetřit emocemi, ale zároveň nesmí být nudný. Tomáši Pavelkovi, který se pasáží zaměřených na Spoffortha ujal, se toto podařilo bezmála výborně a není mu co vytýkat, byť – už z podstaty své role – je z trojice narátorů jeho interpretace nejméně osobitá. Dobře slyšet je to zejména v porovnání s Martinem Písaříkem, jemuž režie svěřila vyprávění Bentleyho, který z více než jedenáctihodinové stopáže nahrávky zabírá nejvíce času. Písařík je v audioknižním světě velmi zkušený interpret, k tomu má ve svých partech mnohem více místa pro emoce, a také je náležitě využívá. Trojlístek uzavírá herečka a zpěvačka Kateřina Winterová, interpretující pasáže Mary Lou. Oproti svým mužským kolegům dostala poměrně omezený prostor, neboť kapitoly vyprávěné z pohledu Mary Lou jsou v menšině. Ten však Winterová – jejíž jméno je v audioknižním světě zatím spíše vzácně se vyskytující – rozhodně nepromarnila, právě naopak. Svěřenou postavu vykreslila výtečně, velmi věrohodně a posluchačsky nadmíru příjemně.

Byť tedy vedle excelentního Písaříka mají oba zbývající interpreti role spíše doplňující (pro příběh však pochopitelně zcela zásadní), zvládli je se ctí a nadmíru dobře. Těžko hledat v nahrávce slabé místo. Zpěv drozda je zkrátka výborný, od příběhu, přes režijní práci až po výběr a výkony interpretů. A tak to má ostatně i být.

 

Recenzovaná audiokniha: 

Audioknihy ze stejného žánru

Vyprávění pokračují a na scénu přicházejí nové smrtky… Příběhů, jež by se daly o cechu smrtek vyprávět, je stále bezpočet. Od doby, kdy se Nimbus…
V Říši středu probíhá Velká kulturní revoluce. Čína nechce zůstat pozadu za Sověty a Američany, a proto se v rámci tajného vojenského projektu pokouší navázat…

Dále od recenzenta

Když letos v únoru Putinovo Rusko zaútočilo na Ukrajinu, stalo se mnoho věcí. Kromě dopadů sociálních, ekonomických a vedle těžko spočitatelných lidských tragédií, promítla se invaze…

Další lákavé recenze

Rita Heyworthová a vykoupení z veznice Shawshank
Recenze

Dávkování naděje ve střídmém tempu

Příběh o mladém bankéři Andym nepatří mezi zcela tradiční “kingovky”. Čtenářům, zvyklým na plíživé budování napětí (až hrůzy), autor ve střídmém tempu dávkuje radost ze ...
Číst dál →
Velky-Gatsby-Leda
Recenze

Velký Gatsby bez jazzu

V květnu tohoto roku měl v českých kinech premiéru nejnovější snímek režiséra Baze Luhrmanna Velký Gatsby podle románu Francise Scotta Fitzgeralda. Málokdo mohl uniknout mediální ...
Číst dál →
Audiokniha-Nemesis-Jo-Nesbo
Recenze

Detektivka podle Aleše Vrzáka

Rozhlasovou podobu románu Joa Nesbøho Nemesis uvedl Český rozhlas letos v květnu a červnu na stanici Vltava. Po šest nedělních večerů jsme měli možnost sledovat ...
Číst dál →
Audiokniha-Nemesis-Jo-Nesbo
Recenze

Příslib návratu dobré rozhlasové detektivky

Během šesti květnových a červnových nedělí roku 2013 měli posluchači stanice Vltava příležitost vyslechnout v premiéře detektivní seriál podle románu Nemesis z pera Joa Nesbøho. ...
Číst dál →
banner 300x480
banner 300x300
banner 300x300

O autorovi

Zpěv drozda
Když si s něčím nevíš rady, pusť to z hlavy. Ale budeš pak druhému ještě bližním? A máme tu 25. století, přesně jak jsme ho chtěli. V důsledku bezduché robotizace druh Homo sapiens degeneroval do stadia, kdy už nezvládá samostatně myslet, natož aby se množil. Nechce se mu – a už se tím ani netrápí. Pustí prostě problém z hlavy, zobne si narkokapsli jako někdejší příslušníci „krásného nového světa“ Aldouse Huxleyho a zařadí se zpět mezi otupělé ovce, jelikož dohled Orwellova Velkého bratra už není zapotřebí. Zmůže s tím něco newyorský odvážlivec Bentley, jenž jako jediný z přeživší hrstky mátoh umí číst – jelikož si pracně osvojil dovednost tříbící slovní zásobu, paměť, vědomí souvislostí i představu o kráse studiem svazků, které jsou tu zapovězeny jako ve sci-fi hororech Raye Bradburyho? Pokud ano, musí se nejdřív dostat z područí maniakálního robota deváté třídy Spoffortha. Superschopnosti tohoto androida však už vyspěly do té míry, že se mu stal sokem nejen v bojové strategii, ale i na poli milostném… Dystopie autora Muže, který spadl na Zemi a Dámského gambitu se dočkala nominace na cenu Nebula 1980. Silou sžíravé tragikomedie dokládá, jak je důležité mít filipa a vroucně uhájit planetární přežitek zvaný lidskost.
Přejít nahoru