Začněme od konce. Tato „kingovka“ je výjimečná z několika důvodů, pro které patří do kategorie „must have“, nicméně unikátní je také závěrečný doslov, v němž Stephen King hovoří přímo k nám, čtenářům a v tomto případě posluchačům, a loučí se se slovy: „Stephen King, váš bratr.“ Sbírka tím získává jaksi osobní charakter, už jen proto, že nám mistr hrůzy dovoluje nahlédnout do své tvůrčí kuchyně. Dozvídáme se, jak se v myšlenkové mapě autora rodily ostrůvky jednotlivých motivů. Tím se dostáváme blíž k ikoně mezi spisovateli, jemuž se nelze vyhnout, už jen pro to, kolikrát byla jeho díla zfilmována, některá dokonce několikrát. V doslovu, čteném (stejně jako povídka Pátý krok) Pavlem Soukupem, se svých předloh k slavným filmům dotýká, když prozrazuje, že existují pouze dva romány z jeho dílny, které považuje za dobře napsané bez větších výhrad. Napovíme, že jde o takzvané „vězeňské“ romány.
Záhadou Kingova neutuchajícího pisatelského apetitu je i jeho schopnost psát desítky let aktuálním způsobem, reflektovat politickou situaci či slovní hříčky a dotýkat se konkrétních bolestí doby, čili zůstávat stále moderním. Činí tak často prostřednictvím postav nacházejících se v druhé polovině či na sklonku života, které kontrastují s dobou a navzdory věku se stávají takřka akčními hrdiny. Tak je to v případě povídky Slide Inn Road, kterou graciézně odvyprávěl Jan Vlasák, přičemž sympaticky uchopil rozehrávku děje s takřka komickými prvky, aby několik protagonistů později nechal protáhnout šroubem životní zkoušky. Úvodní povídku Dva talentovaní parchanti hlasově zhmotnil Lukáš Hlavica, jehož hlasem k nám King hovoří takřka o svém vlastním příběhu, záhady úspěchu, kterým dobyl svět, ale také pojednává o psaní jako takovém. Starší ovdovělí hrdinové jsou postaveni do eufemisticky řečeno nezáviděníhodné situace i v povídkách Laurie (Otakar Brousek ml.) a Chřestýši (Jaromír Meduna). Vyloženě akční ale i psychologickou hříčkou je kousek Noční můra Dannyho Caughlina, v němž mrazivě odkrajuje stále děsivější zápletku větou po větě Kajetán Písařovic.
S hlasem drsňáka téměř s rozkoší vykládá povídku Rudé znamení o velmi specifickém rozuzlení vyšetřování vraždy Jan Teplý. Pošuka Willieho, tedy příběhu o hrdinovi naopak velmi mladém, se chopil s empatií mířenou ke všem outsiderům Vojtěch Franců. O tom, jaké to je mít v životě smůlu, čte v povídce Finn Michal Zelenka. Až metafyzicky vyznívá příběh Odborník na turbulence čtený Martinem Zahálkou, ale také Snící (Matouš Ruml). Celou sbírku uzavírá povídka Odpovídající interpretovaná Ivanem Řezáčem.
Vyjmenovaných dvanáct umělců, z nichž někteří již měli s interpretací Kingových látek zkušenost (například Jan Teplý s románem Billy Summers a Kajetán Písařovic v případě Pana Mercedes). Každý jejich jednotlivý výkon by si upřímně zasluhoval samostatnou recenzi. Za jejich kvalitami stojí v pozadí režisér Hynek Pekárek, který Kingově brutalitě rozumí, jak víme díky jím režírované audioknize Prokletí Salemu. Celá práce přináší rozkoš všem, kdo milují horory, protože se v nich dozvídají, že jiní jsou na tom hůř, jak ostatně zazní v jedné z povídek.
