V audiálním provedení se Ishigurova předloňského díla Klára a Slunce chopilo OneHotBook, u nějž již roku 2017, kdy byl jmenovaný oceněn zmíněnou Nobelovou cenou, zpracovalo autorovu starší prózu Soumrak dne. Režie aktuální nahrávky Klára a Slunce, vydané v knižní podobě letos v Argu, v překladu Aleny Dvořákové, se ujal mladý oceňovaný básník, rozhlasový a audioknižní režisér Vít Malota, který interpretaci svěřil Kláře Suché: absolventce DAMU, divadelní a filmové herečce a prozatím nepříliš zkušené interpretce audioknih. Výsledkem jejich spolupráce je naprosto brilantní poslech, jaký si výjimečná Ishigurova kniha rozhodně zaslouží.
Autorův osmý román je učebnicovou ukázkou toho, že žánrová a vysoká literatura nemusí stát v protikladu. Vyprávění robotky Kláry je na jedné straně čistokrevnou sci-fi, zároveň však silným filozoficky podaným příběhem, který se sice dobře čte, avšak hloubavějším recipientům a recipientkám nedá nic zadarmo. Kazuo Ishiguro naznačuje, ukazuje, vábí a svádí na scestí, přičemž uspokojivého vysvětlení se dočká vlastně máloco. Je jen na nás, abychom si ze střípků poskládali poodhalený svět, stejně jako tak musí činit Klára, provázející která byla vyrobena jako tzv. úpéčko čili umělý přítel, a o světě má jen velmi omezené znalosti.
Klára působí naivně a dětinsky, zároveň je do určité míry archetypem toho, jak bychom možná rádi viděli ono vzývané lidství, jež však nemá u lidí ve skutečnosti příliš mnoho místa. Její příběh začíná v prodejně, odkud se dostává ke své majitelce, dívce Josie, které slouží jako nejlepší přítelkyně (byť nikdo ji vlastně nepovažuje za bytost), ochránkyně a zároveň jakási pojistka pro rodiče. Neprozrazujme více, neboť úvah a recenzí o knize, v níž autor mírně naznačuje jisté prvky „západní“ kapitalistické dystopie, bychom tu mohli popsat desítky stran.
Zaměříme-li se na audiální zpracování, ihned si povšimneme výborné práce s hlasem. Přesto, že si Klára Suchá ve svém projevu udržuje zdánlivou rezervovanost, výborně ladící s robotickou vypravěčkou, nelze neocenit výborné odlišování postav. To je sice docela jemné, přesto se nikdy nemůže stát, že by nebylo zcela jasné, kdo zrovna mluví. Románem provází v ich-formě úpéčko Klára, jejíž vyprávění prochází jistým vývojem, který Suchá dobře vystihuje jemnými změnami, prostupujícími celou nahrávku. Naznačuje Klářin vývoj od – již od počátku trochu jiné – nezkušené a světa neznalé robotky v obchodě až k bytosti plné emocí (a možná lidštější než většina lidských postav). Nenápadnost je signifikantní i pro chápání celé prózy, neboť autor vsadil na pomalejší děj, v němž se toho po dlouhou dobu zdánlivě příliš nestane, avšak mezi řádky vyrůstá neskutečně pestrý a zajímavý fikční svět. To samé lze tvrdit o obsažených myšlenkách a latentních – a tím silnějších – filozofických úvahách. Jakoby rezervované, avšak velmi libozvučné, pojetí audioknihy k takto vystavěnému textu ladí takřka perfektně.
Co audioknihu pozvedá ještě na vyšší úroveň, je práce se zvukem: Detaily, jako je tlumený hlas znějící přes sklo výlohy nebo zvuk poničený chrčením reproduktoru podtrhují význam jednotlivých scén a zvyšují dojem autenticity celého poslechu. Tomu pomáhají i různé ruchy doplňující četbu. Tu a tam zazní zpěv ptáků, šum padajícího vodopádu nebo mechanické zvuky doprovázející Klářin způsob vnímání světa, kdy její zrak dělí viděné na různé tvary, sektory a pole. Nahrávka tak získává skoro až estetiku rozhlasové hry, přestože se jedná o nezkrácenou – bezmála desetihodinovou – četbu románu v podání jediné interpretky. Při poslechu Kláry a Slunce je až zarážející, že podobná práce s ruchy není v audioknihách běžnější součástí, neboť (i pro citlivou práci s nimi) zde pozvedají výsledek ještě o několik úrovní výš.
K dokreslení nálady a celkové estetiky díla samozřejmě přispívá i poměrně různorodá a skutečně přiléhavě atmosférická hudba Jana Nerudy. Například zvuk, známý z různých meditačních a ezoterických nahrávek, který podbarvuje Klářiny prosby směrem ke Slunci, tu vyznívá opravdu zenově, přidává situaci na mystičnosti a zvyšuje pocit nesnadné uchopitelnosti přesně tak, jak zmíněnou pasáž Ishiguro napsal.
Klára a Slunce patří k dílům, která pro četné detaily a nenápadné narážky ocení člověk při druhém setkání možná ještě lépe než při prvním, a tak by měli audioknize věnovat pozornost i ti, kteří mají knihu již přečtenou. Určitě nebudou litovat. Ti, kteří se s knihou setkají v audiálním zpracování poprvé, budou možná velmi brzy v pokušení opětovného poslechu, jemuž určitě nebude škoda podlehnout.
