Malý, puntičkářský a vždy dokonale upravený detektiv belgického původu s vejčitou hlavou a pečlivě navoskovaným knírem je bezesporu nejznámější postavou Agathy Christie. Se jménem Hercula Poirota se téměř všem vybaví jeho seriálový představitel David Suchet a díky němu máme Poirotův hlas spjatý zejména s jeho dabérem Jaromírem Medunou. Ten detektiva ztvárňuje také v audiáních verzích – v superprodukci Černá káva (2020) od Audiotéky či v rozhlasové hře Žlutý iris (Český rozhlas, 2019), jejíž autorkou byla sama Christie. Odhlédneme-li však od dramatizací nejrůznějšího typu, můžeme u audioknižních vydavatelů vypozorovat jistou snahu o obejití zažitého stylu interpretace. Poirotovské příběhy byly a stále jsou u nás vydávány v hojném množství pod různými značkami a v podání mnoha interpretů (Růžena Merunková, Ladislav Lakomý, Pavel Soukup a další) včetně již zmíněného Jaromíra Meduny. V posledních letech se o systematické vydávání těchto příběhů stará vydavatelství OneHotBook, jež si za hlas celé série vybralo nadmíru zkušeného Lukáše Hlavicu.
Hlavica právem patří mezi českou vypravěčskou špičku. Jeho melodický hlas se velice příjemně poslouchá. Interpret jej dokáže jemně variovat, přičemž skutečnou posluchačkou lahůdkou jsou jeho hnidopišské postavy, v nichž dokáže skvěle vypíchnout jejich charakterové vlastnosti. Z tohoto ranku je i postava Hercula Poirota, který je sice na jednu stranu slušnost sama, avšak na druhou stranu svými bystrými promluvami vyvolává v ostatních pocit, že je považuje za hlupáky. Poirotovskou sérii, která v tuto chvíli čítá dvanáct titulů, si pod režijní dohled vzal Michal Bureš. Tento tvůrce je znám pevnou rukou a jasnou režijní vizí, což se promítá i do výročních cen Audiokniha roku, v nichž Burešovy režie pravidelně zaujímají první příčky. Obvykle se u nich skvěle sejde umění narátorské s uměním režijním. V případě Poirota (ale i jiných audioknih, které vznikly ve spolupráci Hlavici a Bureše – například Egypťan Sinuhet) je interpretace navíc povýšena o Hlavicovy zkušenosti audiálního režiséra. Z jeho projevu je znatelné, že přesně ví, co se za kterou replikou skrývá a čte ji s jasným významem. Velice jemně odlišuje jednotlivé postavy ze světa Hercula Poirota, přičemž pro hlavní roli zvolil rozvážné tempo, jímž interpret akcentuje detektivovo neustálé přemýšlení nad zapeklitým případem.
V tomto ohledu je audiokniha Nástrahy zubařského křesla ukázkou skvělé narátorské práce, avšak i zde lze najít drobnou výtku týkající se dramaturgicko-režijní stránky audioknihy. Na začátku recenze byla uvedena úvodní říkanka, která prostupuje celým příběhem. Objevuje se v úvodu románu a podle jednotlivých veršů jsou pojmenovány kapitoly. Jde tedy o tematicky uzavřené celky, které jsou dětskou říkankou volně inspirovány. V češtině sice recipient přijde o původní anglickou říkanku, která lépe vystihuje jednotlivé stopy, po kterých se Poirot ubírá, avšak dostane se mu jí v překladu Jana Čermáka. Ten obsahově originálu příliš neodpovídá, ale v kontextu celého příběhu jde o hravé přebásnění akceptující Poirotův postup ve vyšetřování. Tento motiv však audiokniha zcela opomíjí. Na začátku je sice říkanka přečtena, avšak dále se s ní v rámci nadpisů nepracuje, přestože v anotaci OneHotBook upozorňuje na autorčinu inspiraci v dětské říkance a konkrétně zmiňuje i to, že jsou kapitoly podle ní pojmenované. Je proto překvapivé a také nepochopitelné, že byly nadpisy z finální nahrávky odstraněny, posluchač tak zcela a bez náhrady přijde o další leitmotiv, respektive o vodítko k odhalení vraha. V důsledku toho může Poirotovo rozuzlení případu trochu působit jako deus ex machina.
