Vše nasvědčuje tomu, že má tento čerstvý zločin souvislost s deset let starým obdobným případem zmizení mladé ženy, u nějž se však nikdy nepodařilo vypátrat pachatele ani najít tělo oběti. Prolomit hradbu mlčení těch, kteří by ke zločinům možná měli co říct, ale nebude snadné. Podaří se to inspektorce Lottie Parkerové včas, než vrah stihne znovu udeřit?
Detektivní thrillery Patricie Gibneyové nejsou zrovna čtením pro slabé povahy. Ne že by se autorka v duchu severských kolegů vyžívala v explicitních popisech násilí a bizarních způsobech vraždění, se svými postavami se ale zrovna dvakrát nemaže. Provedení samotných zločinů spíše věcně konstatuje a příliš je nerozpitvává, přesto popisované skutky doléhají na čtenáře velmi intenzivně, protože oběťmi jsou často děti či mladé ženy. Ani se nechce věřit, že autorka na tento žánr přesedlala z dětských obrázkových knížek, které psala dříve. Patricia Gibneyová nešetří ani hlavní hrdinku, jejíž osobní linka se velmi výrazně vine celou knižní sérií. Nebezpečná místa jsou již jejím čtvrtým dílem, přičemž v předchozích příbězích se v rodině Lottie Parkerové odehrálo tolik velmi výrazných kotrmelců, že stojí za to začít od prvního dílu. Autorka sice všechny podstatné informace průběžně připomíná a knihu tak lze číst samostatně, plnohodnotný zážitek ale dostanete jen, pokud budete postupovat chronologicky.
Pro ty, kteří dávají před čtením přednost poslechu, máme dobrou zprávu. Radioservis a Témbr, kteří společnými silami celou sérii vydávají, postupují jak se sluší a patří od prvního titulu směrem k těm nejnovějším. Od druhého dílu jsou příběhy Patricie Gibneyové k dispozici už jen v digitální podobě, takže staromilci už se sháněním CD nepochodí. Náladu jim ale určitě spraví výtečná interpretace Lukáše Hlavici, který jakožto zkušený režisér a interpret v jedné osobě dokáže pozvednout i vcelku běžný krimi thriller na skutečný zážitek, od kterého se nebudete chtít odtrhnout. Protože, přiznejme si, že třebaže jsou příběhy z fiktivního irského městečka Ragmullinu napínavé a čtivé, autorka nemá ambice posouvat je v rámci žánru nikam dále. Společenský přesah či originalitu zde nenajdeme v o nic větší míře, než u obdobně píšících autorů, jakými jsou například Robert Bryndza nebo Angela Marsons. Pokud ale bereme kriminální fikci jako prostředek k pobavení, fungují velmi dobře a právě Hlavicův způsob načtení jim v tomto ohledu jen a jen prospívá. Jakkoliv by totiž zvládl bez mrknutí oka procítit mnohem duchaplnější a hloubavější text, dává i detektivnímu příběhu vše, co je potřeba. Jeho projev je výrazný, s důrazem na emoce postav, nikoliv ale přehnaný nebo afektovaný. A třebaže je hlavní hrdinkou žena a rovněž celkový počet ženských postav nad těmi mužskými lehce převažuje, nezdá se být sázka vydavatelů na melodický mužský hlas nijak nepatřičná.
Co už však tolik pochvaly nezaslouží, je hudební doprovod. Jeho ladění se díl od dílu proměňuje, takže klavírní motivy z předešlé části série tentokrát vystřídal poněkud nepříjemně znějící elektronický klávesový motiv, který navíc vzhledem ke kratším kapitolám zazníval až otravně často. U tracků, které již končily hudební znělkou, proto vyvstává otázka, zda bylo nutné držet se zuby nehty vzorce, že při ohlášení čísla kapitoly musí opět zaznít ona hlavní melodie. Na několika místech se také nepodařilo uhlídat interpretův přeřek či zvuk v podkresu, což u starších dílů zpravidla nebývalo zvykem. I přes tyto drobné neduhy ale většina fanoušků detektivních thrillerů bude po skončení Nebezpečných míst pokukovat po jejich pokračování, protože je tato série pro většinu z nich návyková.
