Román, kterým se Murakami před více než deseti lety poprvé představil českým čtenářům, tedy Norské dřevo, vychází nyní díky vydavatelství OneHotBook jako audiokniha. A s klidným svědomím zopakujme DÍKY vydavatelství OneHotBook! V produkci Martina Pilaře totiž dodal režisér Michal Bureš Murakamiho románu nepřeslechnutelnou přidanou hodnotu a ukázal, co vše může znamenat, řekne-li se audiokniha. V době, kdy si čeští posluchači zvykají na sice výborné, ale přece jen jednohlasé interpretace literárních děl a audioknihu vnímají spíše jako náhradu klasické četby, přichází Bureš se svými zkušenostmi rozhlasového režiséra a v rozsahu desíti hodin je aplikuje na překlad Tomáše Jurkoviče.
Samozřejmě není Burešova audioknižní adaptace Norského dřeva první svého druhu – dramatizované četby tu byly už několikrát, nikdo ale dosud v takovém rozsahu a zejména s takovou přirozeností podobnou látku nezpracoval. Filipa Čapku, coby vypravěče příběhu, nechává režisér mluvit hovorovým jazykem, nechtěná přeřeknutí či zakoktání zůstávají v záznamu, což jen přidává jeho projevu na uvěřitelnosti. Dialogy, zejména rozhovory Tórua s Midori, jsou z tohoto pohledu jedinečné a pokud máte možnost při poslechu porovnávat nahrávku s textem předlohy, budete moci posoudit, kolik toho audiokniha může posluchači nabídnout.
Když už ale budete mít v roce Murakamiho knihu, jistě si povšimnete nejenom že se interpreti nedrží přesně textu, ale že některá slova, části vět a dokonce i celé pasáže v audioknižní adaptaci chybí. Nebudete jistě nic namítat, pokud se tak stane právě z důvodu přirozenosti dialogů, ovšem jakmile zjistíte, že někde mezi 15. a 16. kapitolou audioknihy úplně chybí část, v níž Naoko mluví o své sestře a Reiko dokončuje svůj příběh o tom, proč se ocitla v sanatoriu, začnete být přinejmenším udivení. Nebudete chtít věřit, že by režisér takto podstatnou část textu vyloučil záměrně a zadoufáte, že vypadla jen nějakým nedopatřením při závěrečných úpravách nahrávky. Třeba se ještě někde objeví.
Skvělé obsazení a režijní vedení ale přebije i tento nedostatek – svěřit interpretaci Norského dřeva trojici Čapka, Issová, Stryková byl opravdu výborný nápad. Možná by se ale neztratila ještě čtvrtá do party – interpretka, která by dala hlas postavě Reiko. Tu totiž Filip Čapka pojal možná zbytečně moc expresivně a zejména v závěru knihy mu její výraz utíká kamsi k parodování Karla Högera v Povídání o pejskovi a kočičce (konkrétně O pyšné noční košilce).
Jestliže se od recenze audioknihy očekává i krátký popis děje, zde je: příběh devatenáctiletého Tórua, který po sebevraždě svého kamaráda “zdědí” jeho přítelkyni Naoko, se odehrává v Japonsku na přelomu let 1969 a 1970. Naoko se z citového otřesu nikdy nedokázala vzpamatovat a je sužována psychickými problémy. Tóru je přesvědčen, že je k ní vázán poutem lásky, jde ale spíš o pocit zodpovědnosti. Kvůli němu nemůže přijmout vztah s dívkou Midori, alespoň do doby, kdy už ho Naoko nemůže potřebovat.
Nemít postavy japonská jména (českému posluchači může znít Naoko, zejména z počátku a s výslovností, která je v audioknize použita, docela komicky), mohl by se děj Murakamiho Norského dřeva odehrávat docela dobře například ve Francii nebo někde v severských zemích. Jak již bylo napsáno, japonské reálie se v knize vyskytují jen tam, kde je to nezbytně nutné a pokud je budeme chtít nevnímat, nic se vlastně nestane. Studentský život byl a je všude na světě stejný, proces zrání je u každého jedince nezbytný a tragédie a psychické problémy si podle národností nevybírají.
