Janu Vlasákovi herectví učarovalo už v útlém dětství, když na konci čtyřicátých let zhlédl vystoupení Čáslavských ochotníků. Později vystudoval brněnskou JAMU a stal se členem divadla v Uherském Hradišti. Dále působil v různých divadlech od Ostravy přes Brno až po pražské Národním divadlo, přičemž nyní je členem souboru Městských divadel pražských. Ve své bohaté kariéře ztvárnil obrovské množství divadelních rolí, k nimž se od konce 60. let přidaly i úlohy v televizních inscenacích a seriálech jako Slovácko sa nesúdí, Bakaláři, Ordinace v růžové zahradě nebo První republika.
Co se filmů týče, zahrál si ve snímcích Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi nebo ve Svěrákových Vratných lahvích. Často ho také angažují zahraniční produkce, protože na sebe svého času upozornil hlavní zápornou úlohou šíleného dánského obchodníka v americkém hororu Hostel. Zahrál si ale třeba i v německém hororu Bazén nebo koprodukčním historickém projektu Bathory Juraje Jakubiska. Velmi často také můžeme pouze slyšet, a to díky práci v dabingu. Jeho charakteristickým hlasem k nám už léta promlouvá například Arthur Weasley v českém znění fantasy série o Harrym Potterovi nebo od poloviny šestadvacáté série pan Montgomery Burnes v seriálu Simpsonovi.
Jan Vlasák a rozhlas
Co se týče médií, kde herci pracují pouze s hlasem, měli bychom tradičně začít Českým rozhlasem, pro jehož vysílání Jan Vlasák četl i účinkoval v dramatizacích a pohádkách nesčetněkrát. Z posledních let si připomeňme alespoň hru Davida Greiga Vzdálené ostrovy o tom, co se dělo na malém ostrově v severním Atlantiku v létě před druhou světovou válkou. Nahrávka v režii Petra Mančala, kde ztvárnil roli majitele ostrova Kirka, byla natočena v roce 2019. O rok později účinkoval například v rozhlasové Lucerně Aloise Jiráska. V divadelní klasice v novém rozhlasovém nastudování k devadesátému výročí úmrtí autora si v režii Lukáše Hlavici zahrál vedle Petra Lněničky, Ivana Trojana, Františka Němce, Davida Novotného nebo Miroslava Krobota.
Naopak jedním z nejstarších záznamů s hlasem Jana Vlasáka je dramatizovaná četba Románu Julese Verna Tajuplný ostrov. V ostravském studiu ji herec natočil spolu se Stanislavem Šárským a dalšími devíti protagonisty už v roce 1977. Polozapomenutý, původně pětidílný seriál, vyšel u Radioservisu až roku 2014. S rozhlasem souvisí i naopak jedna z nahrávek, která je v prodeji nejdéle. Rozsáhlá, téměř šestihodinová dramatizace Jméno růže podle stejnojmenného románu italského romanopisce Umberta Eca z roku 2002 se i po letech od vydání Radioservisem v roce 2006 stále drží v horní desítce nejprodávanějších nahrávek v kategorii dramatizace. Adaptace příběhu o vyšetřování nevyjasněného úmrtí mnicha v benediktýnském klášteře na počátku čtrnáctého století byla ověnčena cenou Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii rozhlasová inscenace pro dospělé posluchače.
Nejdříve vydanou dostupnou samostatnou četbou Jana Vlasáka je pak audiokniha Okresní město Karla Poláčka. I za touto (nutno říci, že dramaturgicky krácenou) četbou stojí Český rozhlas. Ve vydání Radioservisem z roku 2013 ironický vypravěč sleduje hemžení maloměstské společnosti s ostře vykreslenými figurkami z jednotlivých společenských vrstev. Téhož roku si však už Vydavatelství OneHotBook Vlasáka vyhlédlo pro jednu dějovou linku vícehlasé četby tou dobou velmi populárního a Hollywoodem zpracovaného bestselleru Davida Mitchella Atlas mraků. Zde herec nezapomenutelným způsobem ztvárnil vyprávění ješitného nakladatele Timothyho Cavendishe, který se před věřiteli z řad gangsterů rozhodne schovat v pečovatelském domě, odkud, jak se brzy ukáže, však není tak snadné dostat se zpět.
Jan Vlasák a audioknihy
Kromě účinkování v dramatizacích nebo četbách z české klasiky, z níž už jsme dvě zmínili a k níž můžeme přidat třeba Lidi z maringotek Eduarda Basse, Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Antonína Sovy, nebo Vzpomínku na poníka Ludvíka Aškenazyho, podílel se Vlasák významnou měrou na načítání zahraniční klasiky a ztvárňování rolí v jejích adaptacích. Slyšet jsme jej tak mohli například v Knihách džunglí Rudyarda Kiplinga, Bídnících Victora Huga, Utrpení mladého Werthera Johanna Wolfganga von Goetha nebo hře Už zase skáču přes kaluže Alana Marshalla. Co se jednohlasé četby z proslulých děl dvacátého století týče, četl nám do uší třeba Volání divočiny Jacka Londona, Tahle země není pro starý Cormaca McCarthyho a v poslední době třeba Mefista z pera Klause Manna.
Jan Vlasák ale nezanedbává ani současnou českou prózu, ať už se vyprávěním vrací do období významných historických událostí, či nikoli. Mezi ty nejcharismatičtější interpretace můžeme v tomto ohledu řadit román Dr. Alz Miloše Urbana, za který získal Vlasák ocenění Audiokniha roku 2024 – Nejlepší interpret, vícehlasou četbu z Pravomila aneb Ohlušujícího promlčení Petra Stančíka, Smrt na kůru Dalibora Váchy nebo Cejch Zdeňka Šmída. Pokud jde ale o autory, k nimž se opakovaně vrací, respektive, v jejichž případě dostal na starosti celé série, pak jde především o autory zahraniční. Načítá tak třeba řadu románů britského televizního moderátora, producenta, romanopisce a komika Richarda Osmana. Prvními třemi jsou Čtvrteční klub amatérských detektivů, Muž, který zemřel dvakrát a Střela mimo cíl. Ty s Vlasákem načetla v tandemu Libuše Švormová, kterou od čtvrtého dílu Až zemře poslední ďábel vystřídala Naďa Konvalinková.
Největší věrnost však Vlasák zachovává maigretovské sérii George Simenona, kterou v režii Hynka Pekárka od roku 2016 vydává OneHotBook. Počínaje příběhem s názvem Maigret a jeho mrtvý jich až po Maigret – S úctou Picpus načetl patnáct a celková doba četby se tak blíží ke stu hodin čistého času. Ujmout se role slavného literárního detektiva (nebo vyprávění o něm) je záležitost nelehká a ošemetná, tím spíš, že Maigretovy případy mělo po léta mnoho posluchačů spjato s řadou čtrnácti dramatizací Československého rozhlasu, v nichž hlavní roli ztvárnil Rudolf Hrušínský. Na Janu Vlasákovi ale nebylo nahradit Hrušínského, nýbrž pojmout Simenonův román tak, aby byl pro posluchače atraktivní. Určitým lákadlem byl fakt, že do aktuální maigretovské řady byly od začátku řazeny tituly, které do té doby nebyly zvukově zpracovány – a také to, že se posluchači díky jednohlasé četbě mohli poprvé bez úprav seznámit s tím, jak do Simenon své romány napsal.
Je pouze logické, že si interpret v případě takto rozsáhlé série musí s hlavním hrdinou projít několika výrazně odlišnými peripetiemi, absolvovat iniciační cestu, aby svého protagonistu patřičně poznal a prokreslil. Pakliže se Vlasák během prvních dvou dílů série s rolí robustního nabručeného ale pracovitého vyšetřovatele spíše sžíval, později vykrystalizoval jeho Maigret ve velmi živoucí a komplexní postavu včetně slabostí, citu i pochopení pro ty, kteří život nemají zrovna lehký. Zkrátka ve Vlasákově pojetí je Maigret ucelený, vyvážený, lidský a jaksi opravdový, za což může i Vlasákova snaha promlouvat k posluchačům jaksi z blízka a důvěrně. Při své interpretaci cíleně vytváří dojem, že toto vypráví pouze vám a právě tato blízkost je jednou z velkých předností celé série.
Dáme-li však stranou audioknižní série, existuje dozajista několik nahrávek, na něž jen tak zapomenout nelze, jelikož se pro svou citlivost a tím i intenzivní posluchačský prožitek snadno zapíšou do paměti milovníkům mluveného slova i porotcům každoročního klání Audioknihy roku – některé z těchto nahrávek si ostatně právě toto ocenění odnesly. Z vícehlasých četeb je to určitě Vabank Michael Kocába, nahrávka z produkce vydavatelství Témbr, která si vysloužila titul Nejlepší mluvené slovo mimo kategorie za rok 2022, dále pak necelých pět hodin dlouhé, nicméně velice křehké vyprávění o manželství a rodinných vztazích s názvem Tkaničky. Na próze Domenica Starnona se v produkci Voxi v roce 2020 Vlasák podílel třeba s Martinem Preissem, Marií Štípkovou nebo Simonou Babčákovou.
Zapomenout bychom neměli ale ani na velmi silný žánrový příběh o tom, že někdy je lepší zůstat mrtvý s názvem Řbitov zvířátek. Tento román Stephena Kinga v roce 2019 interpretoval pro OneHotBook společně s Vasilem Fridrichem a Klárou Suchou. Konečně pak Terror Dana Simmonse z produkce OneHotBook si odnesl nejen cenu pro Nejlepší vícehlasou četbu roku 2018, ale také titul Absolutní vítěz. Po boku Martina Stránského, Vladislava Beneše a dalších ztvárnil jednu z postav bezmála šestatřicetihodinového vyprávění o dobrodružné i strastiplné plavbě loděmi Erebus a Terror, které se roku 1845 vydaly hledat takzvanou „severozápadní cestu“.
To nejlepší od Jana Vlasáka?
Za bezpochyby nejsilnější jednohlasé četby Jana Vlasáka pak lze považovat román švédského humoristy Fredrika Backmana Muž jménem Ove a román britského romanopisce a držitele Nobelovy ceny za literaturu Kazua Ishigura s názvem Soumrak dne. Obě audioknihy pro OneHotBook režíroval Michal Bureš a to s odstupem tří let. Zatímco Muž jménem Ove vypráví cokoli jiného jen ne černobílý příběh jednoho starého nabručeného mrzouta, kterému neustále něco kazí úmysl spáchat sebevraždu (jelikož dle jeho názoru by „takhle život vypadat neměl“), a kterému Vlasák svou interpretací vysloužil v Audioknize roku titul Absolutní vítěz roku 2014, jen o málo kratší Soumrak dne Kazua Ishigura z roku 2017 coby autorův nejznámější román vypráví o panu Stevensovi, který byl celý život loajálním, oddaným, uctivým a pečlivým majordomem na Darlingtonském panství. Jde o vyprávění, které zdánlivě nespěje k žádné pointě, avšak to důležité se celou dobu nenápadně a po kapkách vyjevuje až do chvíle, kdy na posluchače plnou měrou dolehne tíže zásadního uvědomění – ostatně podle románu vznikla stejnojmenná filmová adaptace s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích. Obě prózy i nahrávky jsou velice silné a patří bezesporu ke klenotům mluveného slova.
V dubnu roku 2025 ocenila Asociace vydavatelů audioknih Jana Vlasáka Cenou za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova, čímž jej zaslouženě uvedla do pomyslné audioknižní síně slávy.
Jan Vlasák během předávání cen Audiokniha roku 2024
