Faktografická literatura se u Audiotéky jako vydavatele nutně nepojí s objektivním výkladem historie (Krvavé země), mezi tituly se objevují i žánrově „ohebnější“ kousky, které nás seznamují s osudy všelijakých inovátorů a vědců, nebo třeba s počiny jednoho z největších tuzemských gangsterů. Připomenout si Formanovy narozeniny a doplnit tak současně sbírku vlastních audioknih díky nahrávce Co já vím? proto působí jako velmi logický, zejména však šťastný vydavatelský tah. Autobiografie, kterou Forman dával dohromady se spisovatelem Janem Novákem, totiž přibližuje dobu a zejména život osobnosti, která má co říci.
Co já vím? si odbyla premiéru v roce 1994, od té doby vyšla ve dvou dalších podobách, naposledy před čtyřmi lety. Kniha se naštěstí vždy dočkala i aktualizací, proto sahá až k Formanovu poslednímu celovečernímu filmu Goyovy přízraky (2006), respektive divadelnímu záznamu Dobře placená procházka (2009). Jak napoví i Forman sám, nelze už moc předpokládat další režijní počin, a tak se zdá, že tentokrát Co já vím? sahá až do samého tvůrčího „konce“ Miloše Formana a knihu lze brát jako všeobjímající vzpomínání na tvorbu, která ovlivnila světovou kinematografii.
Jedna ze stěžejních výhod autobiografie, zvláště vystupující při poslechu zvukové verze, spočívá ve srozumitelném, vlastně až jednoduchém způsobu zápisů. Těžko by bylo možné podezírat Formana z nějaké nižší intelektuální „aktivity“, přesto jeho vzpomínky nezatěžuje přílišné hloubání. I jeho hodnocení dobového kontextu, vlivu politické situace na (ne)svobodu ve tvoření, stejně jako poodkrytí procesu filmařského řemesla, se obejde bez zákrut a poslech plyne velmi hezky od narození až po finální ohlédnutí za uplynulými lety. Forman vybírá to stěžejní; tedy ne zcela sám – Jan Novák musel řadu informací dohledávat a doptávat se na ně u kolegů Miloše Formana. Tak či tak, oba autoři za sebe skládají stěžejní momenty, aniž by je však zapomínali sem tam obohatit o (mnohdy humorné) střípky, jejichž smysl spočívá v utvoření plastičtějšího obrazu Formanova charakteru/smýšlení.
To, co nyní vyznívá jako velká přednost knihy, svým způsobem může u některých čtenářů/posluchačů znamenat její slabinu. Pokud totiž mají raději obsáhlejší a hluboko-sondující biografie, které se nebojí více problematizovat nejen samotného „hrdinu“, ale pochopitelně i momenty, s nimiž je v životě konfrontován, nebo by rádi co nejvíce poznali způsob natáčení Miloše Formana, musí být v očekáváních velmi opatrní. Forman sice o svém přístupu k tvorbě píše hodně, ale mnohdy jde spíše o náznak než o fundovaný rozbor. Jde cítit, že jeho cílovým čtenářem je přeci jen širší veřejnost.
Bylo zajímavé si počkat, kdo se zhostí načtení. Zatímco v zahraničí se mnohdy podaří, aby svou biografii načetli přímo jejich autoři, u Co já vím? jméno Miloše Formana nehledejte. Výběr nakonec padl na herce Hynka Čermáka. Pokud si odmyslíte jeho tvář od rolí drsňáků a gaunerů, zůstane velmi atraktivní hlas, který má charisma. Čermák neartikuluje dokonale, dokonce na některých místech i samotná intonace a rytmus při skládání delších souvětí neodpovídá „příručkám“. Jenže to funguje. Právě díky tomu, ano, právě díky drobným nedokonalostem má toto vzpomínání život. A z poslechu Co já vím? se stává velmi příjemný zážitek.
