Vosto5 mají s tímto typem projektů velké zkušenosti. Jejich jevištní rozhlasovou reportáž o zapadlé ostravské kapele PROTON, která byla umlčena dřív, než se stala slavnou, jste taktéž mohli slyšet na vlnách rozhlasu. Čistě pro něj pak vznikla například Červená vlna, která byla strukturována jako galavečer předávání cen rozhlasovým dílům, která byla natočena před listopadovou revolucí roku 1989 a nemohla být z nejrůznějších důvodů odvysílána. Zmínit můžeme i jejich prozatím divadelní projekt Košičan 3, který je zase prezentován jako noční rozhlasový pořad pro osamělé.
Tvůrci tedy ve svých s rozhlasem spojených dílech pracují s čistě audiálními postupy, které ohledávají a přetvářejí na tvar schopný fungovat i na jevišti. Zároveň jsou tato díla plná neobvyklého humoru, který je založen na vrstvení rozhlasových klišé a na práci s nonfikčními žánry a postupy v jinak fikčním díle.
To je i případ audiohry Tragédie Liblice, kterou Český rozhlas odvysílal v premiéře na Silvestra 2025 a krátce nato ji vydal Radioservis. Trio autorů Jiří Havelka, Ondřej Cihlář a Martin Hůla v anotaci slibují „mysteriózní krimi“ zasazené do silvestrovské noci roku 2022, kdy bylo ukončeno celoplošné vysílání na středních vlnách. Pokud se ale těšíte na temnou detektivku, budete patrně zklamáni nebo možná spíš hodně překvapeni tím, jak se již zažitý pojem „mysteriózní krimi“ dá přetavit v něco úplně jiného, a to za pomoci pravidel a postupů, jež jsou typické právě pro tento žánr, takže se vlastně stále dá mluvit o „mysteriózním krimi“.
Výsledkem je neuvěřitelně vtipná hra, která si pohrává se zažitými rozhlasovými postupy (vnitřní monology, vypravěč posunující děj, komentář očividného, ale neslyšitelného…). Přidaný absurdní motiv, jak takové pohrávání vypadá vizuálně na jevišti, zde samozřejmě chybí, nicméně i tak se Tragédie Liblice ukazuje jako vysoce funkční komedie z prostředí rozhlasu. Režisér Jiří Havelka, který stojí za audiální úpravou, totiž dokázal využít rozdílných vyprávěcích postupů užívaných v rozhlase a v divadle, a tak se v audioverzi mimo jiné dočkáme ohledávání hranic divadla ve formě zcizovacích efektů nebo boření tzv. čtvrté stěny (obojí se snoubí v postavě vypravěče v podání Tomáše Hanáka a vypravěčově komentáři). A nutno říct, že to skvěle funguje.
Právě Tomáš Hanák coby vypravěč-pozorovatel svým zdánlivě znuděným komentářem posouvá celý příběh kupředu a dodává mu potřebné napětí. I když se na první poslech může zdát, že je komentář na mnoha místech zbytečný, je to zejména on, kdo přispívá ke komediálnímu rázu celého díla. Ostatní postavy jako vyšetřovatel Šulc (Ondřej Bauer), dva rozhlasoví technici (Jiří Vyorálek a Václav Vašák) nebo starosta Liblic (Jiří Havelka) a další jsou charakterově podřízeny celku. Jsou to tedy takové „loutky“, se kterými je manipulováno ve prospěch díla. I tak jsou ale postavy interpretačně drženy v mezích autenticity, což v kombinaci s vypravěčovým komentářem posiluje absurditu a zároveň také v praxi ukazuje jedno z reportážních klišé – nestrannost a profesionalita na prvním místě.
Pokud se chcete dobře pobavit a máte rádi boření žánrových hranic, je titul Tragédie Liblice k poslechu ideální. Nemusíte být zrovna rozhlasový zaměstnanec, abyste ocenili hru tvůrců s audiálními klišé, pobaví se zkrátka všichni.







