Krátce po ní přijela do Kábulu norská válečná reportérka Åsne Seierstad. Poněkud překvapivě však nenapsala knihu o boji s terorismem, ale o jedné afghánské rodině. Hrdinou tohoto příběhu se stal Sultán Chán, knihkupec z Kábulu. Jména osob byla z pochopitelných důvodů změněna, nicméně všechny popisované situace se udály přesně tak, jak je v knize napsáno. Buď se jich autorka přímo zúčastnila anebo je zrekonstruovala na základě vyprávění obvykle od několika respondentů. Reportérka měla obrovské štěstí, že ji Sultán nechal bydlet u něj v domě a mohla ho, jeho syny nebo jeho ženské příbuzné sledovat v nejrůznějších situacích. Seierstad dokázala proniknout do afghánské každodennosti a díky tomu kniha Knihkupec z Kábulu přináší naprosto nevšední pohled na Afghánce, jejich zvyky a historii.
Audiotéka se vydávání titulů Åsne Seierstad věnuje dlouhodobě v sérii Prokletí reportéři. V roce 2023 v rámci ní vyšla autorčina kniha Jeden z nás, která detailně vypráví průběh 22. července 2011, kdy Anders Breivik na ostrově Utøya zavraždil téměř sedmdesát lidí. Nyní v únoru 2024 přišla Audiotéka se zvukovou verzí dokumentárně reportážního díla Dvě sestry, ve které se autorka prostřednictvím rozhovorů snaží porozumět tomu, co vedlo dvě dívky k tomu, že se zradikalizovaly. V roce 2023 však vyšel také reportážní román Knihkupec z Kábulu. V režii Ondřeje Černého se hlasem Åsne Seierstad u všech třech audioknih stala herečka Barbora Goldmannová. Zajímavé je, že stejná interpretka v první polovině roku 2023 načetla také zkrácenou verzi Knihkupce z Kábulu pro Český rozhlas. Goldmannová je velice zkušenou narátorkou, přičemž nejvýrazněji se v poslední době uplatňuje zejména v reportážních a publicistických textech. Na její hlas ale můžeme narazit také v audiohrách, například ve skvělém zpracování původně divadelní hry Svědkyně obžaloby od Agathy Christie (Audiotéka, 2023).
Tvůrci vedení Ondřejem Černým vsadili v případě Knihkupce z Kábulu na lehce odosobněný styl, který vychází z povahy textu. Barbora Goldmannová příběh vypráví jakoby zpovzdálí, stejně jako autorka sledovala Sultánovu rodinu. Zároveň ale, v místech, kde to text dovolí, pracuje herečka s ironií v hlase, čímž poukazuje na to, jak je pro současného člověka a zejména pro moderní ženu těžké pochopit některé afghánské zvyky a tradice. Díky tomu před posluchači vyvstává plnohodnotný obraz afghánské společnosti a nutí je uvažovat nad tím, že se tady máme velice dobře. S tím souvisí také promyšlená práce s modulováním hlasu interpretky. Přestože Goldmannová si ponechává publicistický ráz projevu po celou dobu, v případě citací hlas lehce mění a přizpůsobuje ho mluvčím a významům. Výrazněji tak činí v případě mužských respondentů, čímž nenásilně (v druhém plánu) zobrazuje afghánskou společnost jako hlavně maskulinní.
Po technické stránce je audiokniha na vysoké úrovni. Je výborně vyčištěná, hudba korespondující s dějem je dobře provázaná s hlasem interpretky. Jedinou vadou je chyba ve střihové skladbě (13. kapitola – I. část, v čase 06:39–06:55), kdy ve finálním střihu nedopatřením zůstala jiná verze téhož. Několik vteřin je tedy hlas herečky zdvojen a doprovázen velice nepříjemným echem. I přes to jde ale zejména díky interpretaci, za kterou se skrývá mnohem víc než jen obyčejné přečtení textu, o vynikající audioknihu, která stojí za poslech.
