Trent Dalton si totiž dává záležet na tom, aby prostředí, ve kterém Eli a jeho bratr August vyrůstají, bylo opravdu detailně vykresleno. Jeho práce je natolik pečlivá, že ještě ve třetině z více než šestnáctihodinové audioknihy jsou jakékoliv náznaky akce vzácností. Čekání na druhou polovinu se vyplatí, rozhodně se ovšem nejedná o příběh pro každého.
I když kniha Kluk spolkne vesmír obsahuje přiznané autobiografické prvky, nelze jednoznačně určit, kde začíná autorova invence, a ještě obtížnější je zařadit román do některé z literárních škatulek. To, co začíná jako poměrně zdlouhavý popis netradičních rodinných okolností, se přes psychologický román, detektivku a lovestory pro dospívající dostává až k thrilleru.
Audioknižní interpret Marek Němec dodal mladému Elimu něco navíc, toto něco však nelze vnímat jednoznačně pozitivně. Místy, zejména zpočátku, totiž jeho četba působí dojmem, jako by byl vypravěč mentálně opožděný, nikoli „pouze“ dvanáctiletý chlapec s dospělým uvažováním. Když se způsob mluvy příliš nezmění ani do poslední části knihy, kdy je Elimu 19 let, uvěřitelnost vyprávění tím notně trpí.
Přes pomalejší tempo a ne vždy vhodné režisérské vedení je však znát, že si Marek Němec s textem hraje – přidává odmlky pro zdůraznění, usmívá se, když je k tomu důvod, a ve vypjatých situacích příhodně moduluje rychlost přednesu. Na mnoha místech však zdánlivě bezdůvodně zadrhne, nedokáže doříct větu jako souvislou, což je věc, kterou byste omluvili u dvanáctiletého chlapce, ale ne u dospívajícího mladíka nadprůměrného intelektu, tím spíš, když ho posloucháte několik mnohdy úmorných hodin.
Rozhodně nejpozoruhodnějším prvkem této audioknihy jsou znělky, které doprovázejí jednotlivé kapitoly. Příjemné elektronické melodie mají jeden ústřední motiv, přesto nepůsobí přemrštěným a opakujícím se dojmem. Naopak velmi vhodně doplňují atmosféru.
Knihu Kluk spolkne vesmír, a ještě spíše její zvukovou verzi je velmi těžké zařadit nebo někomu doporučit. Je totiž velmi specifická svým extrémně pomalým budováním prostředí, obsahuje mnoho prvků na hranici magického realismu, přestože se celá odehrává v 80. letech na předměstí australského Brisbane. I přes obsaženou drogovou a vězeňskou tematiku a vyšší výskyt nadávek by snad mohla být považována za feel good literaturu. Možná – když přivřete obě oči.
