Osudy obou protagonistů se protínají tam, kde končí věda a začíná okultismus. Na jedné straně stojí Anselm Godwin, student medicíny, který pod vlivem četby Frankensteina pátrá po tajemství oživení, dokud ho nezasáhne děsivý vzkaz od mrtvého bratra. Na té druhé se o své místo na světě pere Ada Selwynová, hrobníkova dcera se stigmatem na tváři, která dny tráví s lopatou v ruce a noci pokoutným prodejem lidských ostatků. Zatímco Anselm smrt studuje z knih, Ada v ní doslova žije. Oba se tak v kulisách skotské vysočiny stávají ideálními poutníky pro cestu do temnoty, kde překupníci těl a spiritistické seance tvoří jen špičku mrazivého ledovce.
Do ponurého prostředí venkova na skotské vysočině zasadila Kateřina Šardická, autorka knih Zmizení Sáry Lindertové či Noci běsů, svůj nejnovější román, který poprvé necílí na young adult publikum – přestože jsou hlavní hrdinové vesměs mladí dospělí. Pracuje v něm s tématy smrti, zmrtvýchvstání a temných rituálů včetně spiritistických seancí, ke kterým přispívá třetí z důležitých postav tohoto vyprávění – cikánská dívka Ethel, která přijela do města s cirkusem.
Kniha je opravdu dlouhá – přes 500 stran v tištěné podobě a téměř 23 hodin v audioknižním podání. Autorka velmi dlouho staví ponurou a bezútěšnou atmosféru a ukazuje epizody ze životů protagonistů i dalších pro děj důležitých postav, aby čtenář či posluchač bezpečně znal jejich niterné motivace. A teprve krátce před polovinou knihy se děj skutečně dává do pohybu. Pomalejší rozjezd kompenzuje závěr, který se nevyhýbá akčním scénám s nemrtvými ani odhalením intrik, za které by se nemusel stydět ani Stephen King.
Audioteka, která stojí za audioknihou Neklidný hrob, vybrala za vypravěče Igora Bareše. Jeho hluboký a mírně zastřený hlas příjemně podporuje temnou atmosféru samotné knihy. Nesnaží se za každou cenu upravovat projev pro jednotlivé postavy, což by v této knize mohlo působit nepatřičně komicky. Tempo jeho projevu je však místy až neúměrně pomalé.
Režisér Jan Bláha vybral Neklidnému hrobu příjemné klavírní znělky, pracuje s nimi však dost minimalisticky. Nacházejí se pouze na koncích kapitol, a to ve smyslu knižních, nikoli tracků audioknihy – vzhledem k délce kapitol je jich však většina ve zvuku rozdělena na dvě či dokonce na tři části. Alespoň krátký jingle v těchto místech nebo jiný způsob odlišení by audioknižním posluchačům velmi pomohl v lepší orientaci v textu. V některých kapitolách se rychle za sebou střídají krátké úseky z pohledu různých postav a tam, kde by oko čtenáře zavadilo o grafický prvek nebo alespoň větší mezeru mezi odstavci, v audioknize toto oddělení zcela chybí. Bez výraznější mezery se tak najednou ocitáme na jiném místě – a to je dost matoucí.
Neklidný hrob není audiokniha, kterou si pustíte „jen tak na večer“. Je to více než dvaadvacetihodinový závazek, který odmění hlavně ty, kdo mají slabost pro pomalé, hutné a lehce rozvláčné vyprávění. Igor Bareš drží atmosféru pevně pohromadě, ale ani barva jeho podmanivého hlasu nedokáže úplně zamaskovat tempo, které místy připomíná spíš průchod bažinou než úprk před oživlým mrtvým. Výsledek tak balancuje mezi podmanivou gotickou náladou a lehkou únavou z příliš dlouhého čekání na to, až se věci konečně pohnou.







