Problém nastává v okamžiku, kdy Sam potká dívku, která by snad mohla být tou pravou. Co by ale řekla, kdyby zjistila, kdo se doopravdy skrývá pod maskou Přízraka? Nebo by se musel svého maskovaného alter ega vzdát? Ani jedna z variant nepřichází v úvahu, a tak se náš odmaskovaný hrdina začíná zaplétat do stále pevnější pavučiny lží.
I když se příběh točí kolem mladých lidí, komiksů a videoher, rozhodně se nejedná o knihu pro mládež. Obsahuje totiž prozření, které by příliš mladý posluchač nemusel unést. A také spoustu sprostých slov. A dokonce i trochu sexu.
V příběhu se nacházejí pasáže z pohledu Přízraka, které je potřeba brát s notným nadhledem a v takovém případě se stávají vtipnými vložkami v jinak zdlouhavém, avšak nikoli nudném vyprávění o Samově každodenním životě. Mladík se kvůli své introverzi a nesmělosti zaplétá do problémů v práci, jeho vztah s nově nabytou láskou klesá pod bod mrazu a také dlouholeté přátele svou nerozvážností posílá do míst, kam slunce nesvítí. Musí se zkrátka dostat až na samotné dno, aby se měl odkud odrazit – aby měl posluchač důvod nad jeho počínáním nejdříve nevěřícně kroutit hlavou a na konci mu vlastně fandit.
Audioknihu Neuvěřitelná hrdinství Sama Hollowaye načetl jediný hlas – Jan Meduna. Tento herec dokázal skvěle vystihnout rozdílnou atmosféru Přízrakových slovutných činů a jednoznačně je oddělit od jinak vcelku fádního života jakési kancelářské krysy jménem Sam. Dramatické proslovy maskovaného hrdiny se zde střetávají s tvrdou realitou běžného života. Potom je ale zase Sam sám sebou, mluví normálně a hovoří s dalšími postavami tohoto příběhu. Do nich už se interpret nedokázal tolik vžít. Ani Samova přítelkyně, kamarádi či kolegové z práce si nevysloužili vlastní hlasový projev, přízvuk nebo rozdílnou dikci. Většinou to ničemu nevadí, protože kniha obsahuje opravdu velkou dávku uvozovacích vět. Problém nastává v okamžiku hádky, kdy není jasně patrné, kdo koho z čeho obviňuje.
Zejména z Přízrakových pasáží je však zřejmé, že si Jan Meduna se Samem Hollowayem rozumí. Jeho hlas má příjemnou barvu, díky které jsou jak hrdinské, tak i každodenní příhody uvěřitelné, jako by je vyprávěl sám Sam – a to dokonce i přes fakt, že kniha není napsána ich formou.
Dělicí melodie mezi kapitolami tvoří krátké kytarové riffy. V tomto případě zcela platí, že méně je více. Jejich jednoduchost je na místě a tvoří jistý protipól spletitosti příběhu. Mohly by však zahrnovat více motivů, při delším poslechu je patrné, že se opakuje poměrně malý počet jednotlivých melodií. Také jsou v některých pasážích příliš hlasité. Zejména pokud se příběh zrovna nachází ve své kontemplativní fázi, je náhlé vtrhnutí zvuku, byť příjemného, vyloženě rušivým prvkem.
Český překlad Jitky Jeníkové vyšel jen krátce před audioknihou od Tympana v nakladatelství Argo. Audiokniha přebírá titulní obrázek své tištěné předlohy, i ten je však rozdílný od původního britského vydání. Zatímco ve své domovině obálka láká na feel-good story pro milovníky Muže jménem Ove nebo Eleanor se má vážně skvěle, český přebal svými rudými a žlutými tóny působí více výhružně a akčně. A taková tato kniha po většinu svých více než 12 hodin opravdu není.
