Pátá oběť J. D. Barkera dává jasně najevo, že případ z minulé knihy (Čtvrtá opice) rozhodně nebude odložen ad acta. Sam Porter si je totiž své chyby vědom a po pachateli, jehož deník mu pomohl odhalit vrahovu zvrácenou mysl, dál pátrá. Potom se ale autor dopouští jednoho z největších klišé v dějinách thrillerů: postaví detektiva mimo službu a nechá ho vyšetřovat na vlastní pěst, zatímco se jeho tým dál věnuje případu dívky pod ledem. Ten má však s Opičákem až podezřele mnoho souvislostí.
Do audioknižního zpracování se vracejí oba interpreti předchozího dílu, tedy Vasil Fridrich a Kajetán Písařovic. Dlouho to však vypadá, že druhé jméno je na obálce jen díky úryvkům z deníku převzatých ze Čtvrté opice. Teprve druhá polovina Páté oběti nabízí Písařovicovi dostatečný prostor k novým projevům Samovy nemesis. Díky dalšímu deníku sledujeme trochu staršího chlapce a jeho cestu nápravnými zařízeními. Stále více se však objevují trhliny ve vyprávění, a tak Sam Porter stojí před možností, že celá ta záležitost s deníkem je podvrh. Přesto je vemlouvaný Písařovicův projev natolik sugestivní, že posluchač nebude chtít ani na vteřinu této variantě věřit.
Vasil Fridrich táhne stejně jako v případě Čtvrté opice výrazně větší část audioknihy. Propůjčil svůj hlas nejen všem vyšetřovatelům, ale také obětem a násilníkovi. Kniha samotná to naznačuje, ale je to právě volba interpreta – tedy fakt, že určité části čte Fridrich a nikoli Písařovic – která posluchači dává jasně najevo, že vrahem tentokrát není uprchlý Opičák.
Autor, spolu s přispěním překladatele, se vyžívá v dlouhých souvětích. Tento jev v kombinaci s pomalejším tempem četby způsobil i tak zkušenému vypravěči, jakým je Vasil Fridrich, nejednu svízel. Interpret totiž mnohokrát v průběhu více než 17hodinové audioknihy nedokázal udržet souvětí pohromadě. V jeho projevu se objevuje nadbytek pomyslných čárek v místě, kde ve větě nemají být. Spolu se slyšitelnými přechody mezi později dotočenými částmi a občasným mlasknutím má jeho jinak velmi příjemná barva hlasu hodně práce, aby dohnala tyto drobné nedostatky ve zvukové stopě.
Každá z neuvěřitelného počtu 133 kapitol, z nichž mnohé nemají ani pět minut, končí krátkou znělkou, akční melodií, která vhodně dokresluje napjatou atmosféru. Ačkoli jejich rozmanitost není z největších, nepůsobí rušivě a repetitivně, navíc stylově navazují na první díl série.
Uživatelské recenze na Audiolibrixu varují: neposlouchejte tuto audioknihu, dokud nebudete mít v ruce další díl, Šesté dítě, které trilogii uzavírá. Pátá oběť totiž končí extrémně otevřeným koncem, který spolu s absencí audiální tiráže, jež je obvyklá v anglofonních audioknihách, způsobuje dojem chybějící kapitoly. To, čeho se v tuto chvíli nedostává, je ovšem celá závěrečná audiokniha.