Příběhy Michala Sýkory jsou pod názvem Detektivové od Nejsvětější Trojice dobře známy především díky stejnojmenné televizní sérii. Ani posluchačům audioknih ale nebudou hrdinové z olomoucké kriminálky neznámí. Úvodní román Modré stíny v kompletní podobě vydalo OneHotBook, formou krácené četby na pokračování jej (stejně jako jeho následná volná pokračování) zpracovali v Českém rozhlase. Ještě není konec tak již před čtyřmi lety mohli posluchači slyšet v podání herečky Olgy Kaštické na rozhlasových vlnách. Nyní však se zbrusu novou, nezkrácenou podobou přichází Supraphon.
Na rozdíl od rozhlasové verze, a tak trochu proti faktu, že v příběhu hrají prim převážně ženské hrdinky, byla role vypravěče nečekaně svěřena mužskému hlasu – Norbertu Lichému. Překvapivě to však vůbec nevadí. Jeho vypravěčské umění je posluchačům dobře známé, což potvrzují i úspěchy v nejrůznějších anketách. S převahou postav opačného pohlaví se bez mrknutí oka srovnal hned od počátku, a i přes jeho hřmotný chraplák nepůsobí interpretace nijak nepatřičně. Naopak, do atmosféry příběhu skvěle pasuje. To se ukáže již v úvodu, v němž Sýkora navozuje téměř hororovou atmosféru. Pasážím, v nichž se trojice dětí straší četbou Erbenovy balady Vodník, Lichého podání sluší, dodává jim ten správný strašidelný nádech. Dojem ještě zvyšuje použitý zvukařský efekt. O kus dále při četbě úryvků z hororové sbírky Tichá hrůza pak leckterého posluchače mimoděk napadne, že by možná stálo za hřích ji s Lichým natočit jako samostatnou audioknihu. Ale zpět k Sýkorovi.
Po hororovém úvodu pokračuje příběh spíše poklidným tempem, kdy na povrch vyplouvají staré křivdy a rodinná tajemství. Málokterá z postav je opravdu sympatická, autor si při jejich popisu zkoušel nejrůznější charakteristiky a osobnostní rysy, které se nejčastěji projevují při vzájemných hádkách a osočování. Teprve v závěru se Sýkora jako by rozvzpomněl na to, že příběh začal vraždou a v posledních minutách naservíruje posluchačům pachatele, kterého by dle průběhu předchozího vyprávění čekal málokdo. Rodinné nesváry a pokřivené charaktery znamenaly pro Lichého živnou půdu a přinesly mu mnoho příležitostí, jak si posluchače svým zúčastněným, zapáleným projevem omotat kolem prstu. Doprovod mu přitom dělají zdařilé hudební motivy Martina Kratochvíla v podání Jazz Q.
Audioknize Ještě není konec, jejíž příběh byl na televizních obrazovkách uveden pod přiléhavějším názvem Vodník, lze vytknout jen drobnosti. Jednou z nich je dvakrát po sobě načtených několik vět v šestnácté kapitole. Tato nepozornost ale snad nijak neovlivní zajímavý posluchačský zážitek, který se Supraphonské detektivce v posluchačích daří vyvolávat.
