Obě adaptace z Updikova románu obsahově vybírají jen některé motivy. Pochopitelně se jedná o témata, u kterých je předpoklad divácké atraktivity – do popředí tak vystupují nemravné pletky, milostný čtyřúhelník a vymítání ďábla, kdežto do pozadí ustupuje kritika společnosti, popis života na maloměstě a zejména motiv čarodějnictví. Nejeden posluchač znalý adaptací tak může být vskutku překvapen tím, jak jiný je původní Updikův příběh.
Vliv filmové adaptace je patrný také u audioknihy od OneHotBook, a to konkrétně na obálce s ilustrací Barbory Balgové. Zde vyobrazené čarodějnice totiž odpovídají spíš filmovým představitelkám, než postavám popisovaným v knize. Přebal má však v první řadě nalákat posluchače, což se tomuto velice dobře daří. Vzbuzuje totiž otázky a ve spojení s názvem také touhu si tento čarodějnický příběh vyslechnout v jeho původní podobě.
Pro načtení audioknihy si režisérka Jitka Škápíková vybrala Janu Strykovou. Přestože je herečka velice zkušenou narátorkou nelze se při poslechu zbavit pocitu, že Čarodějky z Eastwicku byly nad její síly. Tato skutečnost se projevuje ve dvou ohledech a ani jeden není způsoben jen hereččinou vinou. V prvé řadě je poněkud zvláštní, že audioknihu načetla pouze žena. Zde však nejde o obyčejné genderové vyvážení, ale o to, že od chvíle, kdy se v příběhu objeví Darryl Van Horn, začne posluchačům znatelně scházet mužský element. Stryková jako by si v této poloze najednou nevěděla rady, její stylizace do Darryla je neuvěřitelná a na poslech velice nepříjemná. Posluchač si tak často klade otázku, jak je možné, že tento nechutný a protivný chlap mohl okouzlit tolik eastwických žen.
Druhý ohled, který Strykové často ztěžuje interpretaci, je poměrně častá absence uvozovacích vět v přímé řeči. Zde měla režisérka či dramaturg, byl-li vůbec nějaký, zasáhnout a pomoci herečce ujasnit si, co kdo říká. Jemné nuance v řeči, které jsou v psané podobě zřetelné se totiž při delším poslechu ztrácí. Řešení nechat Strykovou číst všechny tři čarodějky velice podobným stylem není právě nejvhodnější, protože dochází ke „slití“ tří různorodých charakterů do jedné schizofrenicky rozpolcené postavy, jejíž příběh nemá posluchač zájem sledovat. Příkladem za všechny může být scéna se společnou koupelí čarodějek a mladičké Jenny.
Při vší té kritičnosti je ale nutné podotknout, že v pasážích, kde Jana Stryková čte vypravěčský part či samostatné příběhy Alexandry, Jane a Sukie, je herečka velice přesná. Její projev odpovídá obsahu a dokáže posluchače zaujmout. Škoda těch pasáží s Darrylem, které ve výsledném dojmu převažují, byť jich v audioknize zase tolik není.
Bohužel celá audiokniha vyvolává dojem, že byla šita poněkud horkou jehlou. V poslední době se u některých nakladatelství ukazuje, že je pro ně kvantita víc než kvalita a na méně očekávaných titulech je tohle skutečně znát. Nevyvážený projev Jany Strykové, často slyšitelné střihy a technicky špatně zvládnuté návaznosti (jiná intonace hlasu interpretky, změna barvy hlasu či dokonce špatně střižené nádechy) v první polovině, některé překvapivé či neujasněné výslovnosti (dvě podoby jména Felicia) a špatné skloňování jména Clyde (např.: první pád ve větě: „…Clyde, dívej se na mě…“), a to vše potržené nečitelnou režií Jitka Škápíkové činí z audioknihy Čarodějky z Eastwicku spíše ono kvantitativní dílo.
