Petra Dvořáková je držitelkou ocenění Magnesia Litera za knihu rozhovorů Proměněné sny na téma víry zkoušené traumatickými zkušenostmi. Svou reálnou zkušenost ze života v klášteře proměnila autorka v sebezpytné próze Návrat, v níž klade na váhy vztah člověka k člověku a člověka k Bohu. „Na boží lásku nikdo a nic prostě nemá!“ vykřikuje hlavní hrdinka v pojetí Terezy Jarčevské, která knihu interpretovala v režii Natálie Deákové. Hrdinka jménem Jana získává v klášteře nové jméno Františka, a tím pádem i základ nové identity. Františčinýma očima sledujeme řeholní rutinu, kterou prožívá a nemilosrdně je vržena do nejnáročnějších úkolů, kterými dokazuje pevnost víry.
Tereza Jarčevská se perfektně vciťuje do mladé ženy, která se rozhodla uvěznit samu sebe. Rozhořčení či pochybnosti si nechává zaznít jen ve svém vnitřním monologu. S jejím hlasem procházíme po klášterních chodbách a stejně tak zkouškami víry. Celý příběh jako by byl postaven na protikladech. Život uvnitř versus život venku, církev versus člověk, víra versus tělesnost. Je všechno, co se týče našeho těla, automaticky pro řeholní sestru špatné? Autorka vyslovuje i absurdní otázku, zda lze vůbec splachovat tak, aby se to líbilo Pánu Ježíši. Spolusestry se děsí pohledu na nahotu ve sprše a jedna z nich raději touží vykrvácet, než by vzala své tělo k lékaři.
I na jiných úrovních staví Petra Dvořáková na kontradikci a Tereza Jarčevská to hlasově dobře zobrazuje. Hlasově diferencuje vyprávějící Františku a ostatní sestry – bručivé sestry představené, prostoduchou Aničku i sestru od rány Helenu s výrazným dialektem. Jemnost v hluboké hlasové poloze však vložila zejména do přímé řeči sestry Karin. Ta spatřuje Boha v detailech přírody a vzbuzuje údiv nad tím, jak může z tak jemné bytosti vycházet tolik hluboký hlas, jak sdílí vypravěčka. Františka nosí černý hábit, Karin bílý. Sestry nesmí spolu vcházet v přílišnou blízkost, zato duchovní, ke kterému se chodí ke zpovědi, hovoří bohorovně o mladých adeptkách jako o „načatých děvčátkách“. Citlivost prózy založené na kontrastech vyjádřených náznaky podtrhuje jemný hudební doprovod, který je promyšleným dílem skladatele Sebastiana Langa.
Nakonec je motivem Návratu návrat k sobě, k vlastní autonomii a vlastní pravdě. Subtilní, křehký milostný motiv odehrávající se ve zdech dobrovolné samoty osvěcuje živelnou loučí kompaktní celek. Signifikantní je sledovat v audioknize zmínky o živočišné a rostlinné říši. Právě Karin je více než Bohem zaujatá drobnokresbou života obyčejných ploštic, sestra Helena v hierarchickém zřízení řádu přilne mocně k duši psa a za hlavní hrdinkou se jakoby stále ozývají kroky jemně našlapující šelmy s těžkými tlapami. Interpretace Terezy Jarčevské nám dává skrze prožití několika let hrdinky pochopit, že láska k Bohu má tisícero podob.
