Letos pětaosmdesátiletý Kanaďan Alan Bradley pronikal do světa literatury po drobných, spíše nesmělých krůčcích. Původně totiž stavěl elektronické systémy pro rádia a televize, poté byl zaměstnán na univerzitě. Pro spisovatelskou dráhu se rozhodl až nedlouho před šedesátkou v roce 1994, na svou hvězdnou chvilku si ale musel počkat třináct let. Právě tehdy totiž jeho žena zaslechla v rádiu zmínku o ocenění, udělovaném v Británii nejlepší detektivní prvotině. Bradley neváhal a zaslal porotě příběh pro děti o jedenáctileté dívce Flavii de Luce. Zasadil jej do prostředí anglického venkova padesátých let, aniž by tuto zemi kdykoliv před tím navštívil. Soutěž vyhrál, a kromě toho, že se na prahu sedmdesátky poprvé podíval za hranice Severní Ameriky, když letěl do Londýna převzít za svou detektivku ocenění, se také upsal nakladateli k dalším pokračováním. Flavia de Luce záhy okouzlila mladé čtenáře nejen v Británii, ale i Kanadě a Spojených státech, takže namísto původně zamýšlených šesti dílů jich nakonec Bradley napsal celkem deset a svolil i s natáčením filmu na motivy prvního z nich. Poté, co prodali svůj dům, rozhodli se Bradleyovi cestovat a pobývat nějaký čas ve všech zemích, kde byly jeho knihy publikovány.
Zda se jim jejich záměr podařilo naplnit, není známo, jak se ale prvotina, nazvaná v českém překladu Koláč s kapkou jedu povedla, to jsme si ověřili na vlastní uši. Před časem totiž úvodní část série vznikla i jako audiokniha. Stalo se tak pod hlavičkou Témbru a tvůrci nahrávky si na ní dali opravdu záležet. Příběh, odehrávající se převážně v panském domě Jelení mlází a jeho bezprostředním okolí, svěřila režisérka Alexandra Bauerová do rukou (či spíše hlasivkám) herečky Marthy Issové. Specifický projev této talentované herečky možná zpočátku působí trochu nezvykle, nehladí totiž prvoplánově po uších tak, jak by možná někdo očekával od zvukové podoby textu, určeného posluchačům zhruba od deseti let výše. Trochu zdlouhavá první třetina knihy také příliš nenapomáhá tomu, aby člověk hladce vplul do Flaviina světa plného chemických sloučenin a zejména informací o jedech.
Jakmile se však překlopí domácí záhada mrtvoly nalezené na zahradě panského sídla v něco mnohem většího, majícího přesah do několik desetiletí staré minulosti, začne příběh nabírat na obrátkách a i Martha Issová má víc, co hrát. Její četba totiž pracuje s emocemi a náladami v příběhu, takže čím více se do sebe události a okolnosti případu zamotávají, tím je ve svém projevu jistější a sama se baví vytvářením jednotlivých charakterů, především několika až komických postaviček, které se v románu postupně vynořují. Flavia také není žádnou křehkou citlivou holčičkou, ale pěkně mazanou a svéhlavou dívkou, která se ráda pouští za dobrodružstvím nehledě na možné nebezpečí. Proto se po vyposlechnutí celé nahrávky nedá než pogratulovat režisérce k naprosto správné volbě interpretky.
A když už jsme u gratulací, pochvalu si zaslouží i autor hudby Mario Buzzi, jehož hravé melodie dotvářejí přechody mezi kapitolami a jejichž aranžmá je sice veskrze současné, avšak zároveň příjemně ladící k době a místu, kde se příběh odehrává.
Ačkoliv Koláč s kapkou jedu napsal Alan Bradley pro starší děti, jde o velmi podařenou knihu, kterou ocení i odrostlejší čtenáři či posluchači, toužící po nenáročné detektivce ve stylu klasické anglické detektivní školy. Ty potěší nejen zajímavosti ze světa chemie a odkazy na slavné osobnosti z oblastí vědy či literatury, ale rovněž i netriviální detektivní zápletka a suchý britský humor. Že dílo, které je veskrze anglické, má na svědomí kanadský autor, který nikdy dříve v Anglii nebyl, je pak jen zajímavou třešničkou na dortu, kterou by ocenila i ironii milující Flavia.
