Je to zřejmě dáno historickými souvislostmi: byl to totiž právě on, kdo v roce 1938 hlasitě protestoval proti rozbití Československa a odsuzoval Mnichovskou dohodu i následnou okupaci republiky. Jeho radikálně pacifistický světonázor se zrodil už v mládí, kdy ztratil víru v křesťanského boha a pod vlivem Lva Tolstého a Benedikta Spinozy ji nahradil vírou v dobro, které vnímal jako člověku přirozené, ba vrozené. První světová válka pak akorát znamenala novou, nebývalou míru krutosti a válečných útrap, na kterou dozajista nebyl připraven ani autor, ale zřejmě ani nikdo další. Hrůza světového konfliktu pro Rollanda vyvrcholila na Velký pátek roku 1918, kdy během bombardování Paříže dopadla na kostel svatého Gerváce na pravém břehu Seiny bomba, která zde zabila 88 lidí a dalších 68 zranila.
Kratičká novela Petr a Lucie vznikla pod dojmem této tragédie. Rolland ji napsal těsně po válce (dokončena byla v srpnu 1918) a poprvé vyšla v roce 1920. Nekomplikovaný příběh dvou mladých milenců je očividně napsán a la these, Rolland pracuje s přiznaně naivními charaktery i dialogy, nevyhýbá se kýči a vše podřizuje propagaci protiválečné myšlenky.
Petr Aubier poprvé spatří Lucii v podzemní dráze, kde se oba ukryli před bombardováním. V davu se sice vzájemně dotýkají, ale jinak spolu neprohodí ani slovo. Z počátečního mlčení se v obou mladých lidech postupně zrodí velká láska. Zatímco Petr pochází z dobře situované rodiny, Lucie je malířka, která se momentálně živí tvorbou a prodejem bezcenných kýčů. Na Petra čeká stejný osud, jaký už dříve potkal jeho staršího bratra Filipa – za několik týdnů bude odveden na frontu. I kvůli tomu se milenci rozhodnou zasnoubit se, věčnou lásku si chtějí slíbit při poslechu duchovní hudby. Na Velký pátek se tak jejich smyšlený příběh protne s realitou a oba mladí lidé umírají pod troskami vybombardovaného kostela.
V kontextu dobových autorů i v kontextu ostatní protiválečné literatury působí Rollandova novela svou romantizující citlivostí vedle titulů jako Na západní frontě klid Ericha Marii Remarquea či pozdějších Mladých lvů Irwina Shawa až nepatřičně, přesto se zdá, že i přes všeobecně klesající zájem má stále své místo právě pro svou ideovou přímočarost. Milostných příběhů na pozadí války známe z literatury několik (a to včetně české prózy Romeo, Julie a tma Jana Otčenáška), v žádném z nich však nevystupuje kontrast mezi dobrem a zlem, mezi láskou a válkou a mezi lidskostí a krutostí s takovou naléhavostí, jako zde.
Rollandova novela nezůstala stranou zájmu českých audio tvůrců. Už v roce 1958 vznikla ve studiích Supraphonu v režii Ludvíka Pompeho dramatizace z pera Karla Bouška s Václavem Voskou a Věrou Kubánkovou v titulních rolích. V roce 1988 se látky chopili manželé Jan a Jaroslava Strejčkovi, jejichž dramatizaci natočil v Československém rozhlase režisér Ivan Holeček s vypravěčem Eduardem Cupákem a v rolích milenců Janem Hartlem a Martou Vančurovou. Na první kompletně načtenou audioknihu jsme si však museli počkat až do letošního roku.
Vznikla péčí vydavatelství Voxi podle knižní předlohy vydané pod značnou CooBoo jako první svazek rozsáhlé řady Classic. Oba zmíněné labely patří do rodiny Albatros Media, která pro tyto účely nechala pořídit nový překlad zkušeného Tomáše Havla, což je jen a jen ku prospěchu věci.
V režii Tomáše Soldána knížku načetl ostravský herec Šimon Krupa, kterého mohou diváci znát především z výtečné Komorní scény Aréna, ale také z pražského Národního divadla. Zvolil poctivou cestu postupného prokousávání se textem, který zprostředkovává v dobrém tempu jako svého druhu melodický proud řeči, aniž by jeho interpretace cokoli brala z významu textu nebo jeho naléhavosti.
Necelé tři hodiny dlouhý poslech vrcholí v strašivém, přesto výsostně poetickém závěru, který v Krupově podání působí obzvlášť křehce a něžně. I kdyby měl poslech sloužit jen jako materiál k maturitě, bude stát za to.
