Bylo mu dvanáct let, když spatřil své příjmení na stránkách učebnice dějepisu. Psalo se v ní o Baldurovi von Schirach, říšském vůdci mládeže. Přiložená fotografie zachycovala pohledného muže v nacistické uniformě, v němž malý Ferdinand okamžitě poznal svého dědečka, kterého znal jako napůl slepého starce, s nímž doma hrával hru mlýn. O jeho minulosti vrchního organizátora transportu Židů z Vídně slyšel jen útržky, které plně pochopil až nyní. Jeho tehdejší spolužáci s příjmeními Speer, Ribbentrop či Stauffenberg na tom byli podobně. V jezuitské koleji se setkali potomci věrných nacistů i těch, kteří se chtěli vzepřít, aniž by o historii svých předků věděli. Vyrovnávání se s touto realitou ale pro von Schiracha nebylo a dodnes není snadné. Otázku kolektivní a možné dědičné viny pak logicky klade před čtenáře i v Případu Collini.
Autor je vyznavačem přímočarého jazyka bez nadbytečných popisů a dalších kudrlinek. Postavy neprokresluje vnějším popisem, ale téměř výhradně jen prostřednictvím jejich jednání. Jeho díla, zkoumající vinu a trest, nejsou tlustými bichlemi. Obvykle mají kolem sto padesáti stránek, čehož ekvivalentem jsou v případě audioknihy z dílny Tympana čtyři hodiny poslechu. Interpret Pavel Batěk nás v nich provede soudním dramatem, obsahujícím četné, částečně autobiografické odbočky. Jedna z postav příběhu je silně inspirována právě autorovým dědečkem a i sám protagonista, mladý Caspar Leinen, je stejně jako Ferdinand von Schirach advokátem.
Jako obhájce ex offo se Leinen dostane k zprvu jednoznačnému případu Fabrizia Colliniho, který v přepychovém berlínském hotelu nejprve zastřelí, a poté zohaví mrtvolu pětaosmdesátiletého průmyslníka. Proč? To odmítá sdělit a klidně mlčky čeká na své zatčení a později i na soud. Protistranu před soudem zastupuje věhlasný postarší obhájce, proslulý svou zdatností a výřečností. Leinen se ale nehodlá vzdát a svůj první velký případ bere jako výzvu. Příběh jej, a v přenesené působnosti i čtenáře, konfrontuje s realitou právního systému, podstatou povolání advokáta trestního práva a vyvolává nepříjemné pocity a vtíravé otázky, kterým není snadné uniknout ani poté, co autor dopíše tečku za poslední větou své knihy.
Pavel Batěk podává v režii Jana Veselého velmi sebevědomý výkon. Nejpozoruhodnější na něm je, s jakou nenápadnou nonšalancí se mu toho daří dosáhnout. V nejmenším není možné říct, že by text neprožíval, herecky neuchopoval. Naopak, hraje si s dialogy, změnami tempa, intonace, jde po významech vět a klade důrazy na ta správná místa přirozeně a s nesmírnou lehkostí. Jeho hlas zní vřele a přívětivě, přesto dostatečně stroze, takže koresponduje s prostředím i autorovým přístupem. Vyhýbá se manýře, stylizaci a snaze text dramatizovat, což by zde vyznívalo nadbytečně a působilo spíše rušivě.
Spolu s citlivou interpretací jde ruku v ruce i vhodně zvolený klavírní doprovod, dostatečně probarvený a zádumčivý, přesto jemně vynalézavě hravý. Případ Collini je tak nejen pozoruhodnou knihou, zkoumající míru viny jednotlivce v pokřiveném či rovnou zločinném systému, ale v případě audioknihy i velmi příjemným posluchačským překvapením.
