Přečíst si u popisku vydavatele OneHotBook pro zkušené posluchače audioknih znamená jistotu. Když odmyslím své velké zklamání, vlastně až roztrpčení s Atlasem mraků, zůstává mi seznam o takřka třech desítkách titulů s velmi pečlivou přípravou a zpracováním. Když hledám audioknihy, které v poslední době patří dle mého soudu k těm nejvyvedenějším, opakovaně vlastně narážím právě na OneHotBook. A s Myceliem si své pomyslně královské postavení rozhodně nenechají vzít.
Nejde jen o samotnou dramaturgii, a tedy volbu zařadit do svého portfolia českou sci-fi prózu. Rozhodnutí je sice v něčem riskantní, sám vydavatel bude jistě vyčkávat, zda se vůbec pustit do dalších dílů, neboť Mycelium stěží může konkurovat mezinárodním trhákům a detektivkám. Na straně druhé navazuje na mapování české původní tvorby, která si odnesla nejednu cenu a současně si jí i více než málo všimlo naše čtenářstvo, čili nejde o výlov z hloubky neprobádaného rybníku. Když se ale porovná první díl Mycelia s audioknihami plnými napětí a akce, zůstává Kadlečková (zdánlivě) v jejich stínu. Během těch třinácti hodin nenapočítáme mnoho situací, kdy by se nám tep měl důvod významně zrychlit. Naopak, přijde mi, že akční pasáže jsou spíše slabší stránkou autorky, zatímco to, co by v potenciální střet mohlo vyústit, v sobě nese tíživost či znepokojivé pnutí. Snad nejvyhrocenější jsou konfrontace ústředního hrdiny Lucase s jeho otcem, flashbacky, které zdařile odkazují na klaustrofobické situace v thrillerech nebo i Poeově Jámě a kyvadlu, především ale utvářejí jednu z poloh hlavní postavy. Lucas totiž může chvílemi vypadat jako cynik, uzavřený snílek, stejně jako pragmatik, který má důvody k rezervovanosti. V nitru postupně ale odkrýváme šrámy, jež bychom – stejně jako jeho nemoc – rozhodně nechtěli přát ani nepříteli.
Stejně plastické jako nitro Lucase je i Mycelium samotné. Vlastně v něm najdeme i milostnou linii (nenaplněné?) lásky, práci s nejrůznějšími mystickými motivy, vše zastřešené univerzálním tématem o střetu kultur – tématem stále živým a nenabízejícím žádná jednoznačná východiska.
Mycelium představoval bezesporu pro vydavatele oříšek. Vždyť kniha přetéká jazykem a pojmy mimozemskými, při čtení velmi obtížně dešifrovatelnými a čitelnými (což není samoúčelné, nýbrž to souvisí s dějem a podstatou jinakosti a složitosti světa obývaného Össeany). V rukou režisérky Jitky Škápíkové se šifry musejí dostat do úst hercům tak, aby je posluchač přeci jen dokázal vnímat a pamatovat si. Jantarové oči coby audiokniha v tomto směru zejména ze své první čtvrtiny nepředstavuje zrovna snadně konzumovatelný obsah, přesto mně osobně ve výsledku přijde vstřebatelnější a díky režii a obsazení i poutavější. OneHotBook obsadil celkem devět herců, kdy se každý z nich zhostil kapitoly, v níž dominovala ta která postava. Týmu vévodí Jaroslav Plesl, ne snad jen z důvodu, že se chopil hlavní postavy, ale i proto, že jeho hlas i při poklidné melodizaci umí zachytit nervozitu, bolest, nenávist. Líbí se mi i Jan Vlasák, dramatická Jana Stryková či sympaticky naivní Klára Issová, naopak nemůžu vůbec přijít na chuť projevu Kristýny Frejové, tak podivně odcizenému.
Hudební dramaturgie využívá kombinace industriálních (ne)melodií a zvuků, míchá je i s mystičtějšími pasážemi, k náladě i povaze knihy se hodí, nijak výjimečně ale neoslovuje – což můžete i brát jako plus, že na sebe nepoutá pozornost.
Sám jsem zvědavý, jak se Jantarové oči zalíbí posluchačům a zda zájem přeroste v realizaci dalších dílů. Přimlouval bych se za ně. Už proto, že zvukové podání by celé pentalogii Mycelia velmi slušelo.