Reacher se hned na začátku románu Nezvaný host ocitá v nepříjemném postavení člověka v hledáčku FBI – možná je tak trochu podezřelý z několika vražd, ale možná ho chce federální vyšetřovací služba jen donutit ke spolupráci. Někdo totiž zavraždil dvě ženy, jež i díky Reacherově někdejší práci vojenského policisty vyhrály své spory s armádními nadřízenými, kteří je sexuálně obtěžovali. Zdá se na první pohled, že motivem vražd musí být nějaký druh pomsty, ale ať o nich Reacher přemýšlí, jak chce, události nedávají smysl. A navíc zavražděných žen přibývá.
Lee Child tentokrát nechává z košaté Reacherovy osobnosti ze všeho nejvíc vyniknout intelekt, ale také armádní zkušenost. A i když děj okoření několika typickými akčními scénami, má kniha strukturu a ráz klasické detektivky včetně toho, že autor rozmisťuje všude možně po textu indicie, které umožní pozornějšímu čtenáři či posluchači určit pachatele, jeho motiv i způsob, jak zdánlivě neuskutečnitelné zločiny spáchal. Přičemž se zdá, že pár věcí, které Child vymyslel, nemá tak úplně kotvu v realitě – zde se však ocitáme na tenkém ledě, protože konkretizace naší výtky by měla za následek prozrazení důležité části zápletky.
Výhradu bychom měli také k českému distribučnímu názvu, který neodpovídá ani původním titulům pro britský a americký knižní trh (Visitor – Návštěvník, resp. Running Blind – Běh naslepo), ale ani modu operandi pachatele. Jinak je překlad Ivy Harrisové čtivý a jazykově bohatý, a dovolíme si tvrdit, že práce této dvorní Childovy překladatelky je pro popularitu jeho knížek v Česku naprosto zásadní. Kdo si někdy přečte aspoň kousek jedné z knih reacherovské série anglicky, sezná, že Childův styl je do značné míry postaven na rytmu budovaném sledem krátkých, strohých vět, a Harrisové se ho výtečně daří zachovávat i v češtině.
A rytmus je i to, co zdobí další skvělý výkon Vasila Fridricha, který se stal interpretem celé série, a to nejprve ve spolupráci s režisérem Michalem Burešem, od něhož reacherovky převzal Karel Heřman. Fridrich čte uvolněně, ve svižném, ale nikoli přehnaném tempu a odstiňování (možná dokonce hraní) přímých řečí působí příjemně přirozeně, bez rušivé manýry a bez zbytečného přehánění. Jeho výkon je výkonem zprostředkovatele, kterého lze při poslechu prakticky ignorovat, který na sebe nestrhává pozornost a který poctivě hledá akcenty a hlasové modulace podle smyslu textu. Avšak když si posluchač dopřeje ten luxus a zaměří se místo na děj a na text na ten příjemný hlas, který ho vypráví, sezná, že slyší cosi prakticky dokonalého.
Zvukové i interpretační odstínění promluv prozatím anonymního pachatele, které Child vkládá do textu s čím dál vyšší četností, je jemné, ale dostatečné na to, aby si ho posluchač bez problémů všiml, předělová hudba vhodná a zvuk prvotřídní. V prvních několika románech série je znát, že Child hledá jak vhodnou konstrukci svých příběhů, tak styl a jazyk, kterými je bude předávat dál. A u této čtvrté knihy už jsme se dostali do fáze, kdy vše potřebné našel. I když se většinou v dalších knihách budeme setkávat spíš s akčními thrillery než s propracovanými detektivními zápletkami, budou Childovy audioknižní tituly znamenat pro posluchače záruku parádního poslechu chytře vymyšlených knížek. Tento nevyjímaje.
